Tři roky a dost?

Často slýcháme, že dítě do tří let je nejvíce tvárné a mělo by se v té době pracovat na jeho rozvoji, než bude pozdě. Mnoho rodičů má pak pocit, že pokud nedali dítě do té nejlepší školky, nepouštěli mu každý den vážnou hudbu a nenaučili ho včas abecedu, že tím zanedbali jeho vývoj a mohou tak cítit výčitky. Ty však mohou mít na vývoj dítěte horší vliv než jakékoliv domnělé zanedbání. Celá tato myšlenka důležitosti prvních třech let života pochází ze zjištění neurovědců o vývoji mozku, kteří poukázali na to, že se v mozku od narození ve velkém tvoří synaptická spojení až do okamžiku, kdy počet dosáhne svého maxima (kolem tří let) a od té chvíle dochází k prořezávání synapsí, tedy jejich úbytku podle toho, jestli jsou tyto spoje používané nebo nikoliv.

To ale neznamená, že co se dítě do tří let nenaučí, už nikdy nebude umět pořádně. Toto prořezávání spojů má naopak pravděpodobně vliv na větší výkon mozku, neboť zvyšuje jeho účinnost v závislosti na prostředí, ve kterém vyrůstá. Zachovává ty spoje, které jsou užitečné a nepotřebné vyřadí. V některých ohledech má vývoj mozku opravdu své limity (například naučit se nový jazyk bez akcentu je velmi obtížné po 12–14 roku života), ale náš mozek je velice tvárný po celý život a to, co jsme dělali nebo nedělali do tří let věku, není zase tak stěžejní, jak se traduje. Kdyby to tak bylo, nemělo by význam docházet na psychoterapii a snažit se změnit sami sebe. V jakémkoliv věku jsme schopni učit se novým informacím a přizpůsobit se prostředí. Jinak bychom tady pravděpodobně ani jako lidstvo už nemohli být. 

PhDr. Lucie Kvasničková

Obrázek z MŠ Doloplazy