Na římse pleská, pleská déšť…

Podzim, pro mě asi nejhezčí období roku. Sice prší, fouká a je tma, ale o to víc mám času na čtení, psaní, odpočinek… Déšť za oknem, ale ani v lese nebo v parku mi nevadí, moknu ráda. Podzimně zbarvené stromy a keře v dešti září a já se kochám všemi těmi odstíny červené, žluté, hnědé… K tomu se přidá typická mokrá podzimní vůně a mně nevadí, že mám někdy třeba mokro v botách. Abych si užila vše, co popisuji, musela jsem si během let vytvořit něco jako odolnost. Ano, taky mi vadilo mokro, vítr a dlouhé období šera a tmy. K tomu, abych si nejdříve zvykla a pak jsem nakonec začala mít podzim tak moc ráda, jsem se musela postupně propracovat, podobně jako se propracováváme vlastně celým životem. Budujeme si odolnost, která neobnáší jen obranyschopnost vůči nemocem, ale učíme se zvládat situace, v nichž se možná někdy necítíme úplně ve své kůži, ale nakonec se nám třeba i zlíbí. Jak to zvládají děti? Můžeme je v budování odolnosti, resilience, nějak podpořit? Na tyhle otázky se snažíme právě v listopadovém čísle najít odpovědi.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste dokázali nacházet něco příjemného i na tom, co vám úplně nesedí. Mohou to být lidé, počasí, cokoli… Někdy nás někdo nebo něco, vůči komu nebo čemu se vyhrazujeme, může příjemně překvapit. A jindy ne, takový je prostě život. Za zkoušku to stojí v každém případě.

Mgr. Marie Těthalová