Jak se ptáci připravují na zimu

Práce v projektech je založena na aktivním účastni dětí, které se podílejí na jeho řízení – jde o projekt dětí. Níže přinášíme inspiraci, jak takový průběh projektu může vypadat. Projekt byl realizován studentkou studijního programu Učitelství pro MŠ pedagogické fakulty Západočeské univerzity v měsíci listopadu, vycházel z TVP třídy (třída dětí ve věku 4–6 let) a byl podrobně popsán v její bakalářské práci. 

Ptačí budka

První den měly děti možnost vidět ve třídě ptačí budku a rozvinula se mezi nimi diskuse o tom, o jaký předmět jde, jak se jmenuje a k čemu asi slouží. Budka byla také využita ke spontánní hře dětí. Ke vstupu do projektu jsem využila motivační loutku, postavu „Neználka“, který se dětí zeptal: „Prosím, nevíte, kam se poděli všichni ptáci? Já jsem je poslouchal, jak zpívali, a teď nic…“ Děti začaly reagovat na otázku odpověďmi odrážejícími jejich zkušenost („Oni odletěli!“, „Do teplých krajin!“ „Na jih!“, „Ale ne všichni! Nám na krmítko lítá kos a sýkorky.“) Učitelka: „Ale jak to, že je Neználek neslyší? Pomůžeme mu ptáčky vypátrat?“ Tato otázka představovala jádro projektu, problém, který budeme řešit (jde o první fázi projektu). Fáze druhá je charakteristická hledáním možností řešení. Tady děti navrhovaly vycházky s dalekohledy, vybudování krmítka na přilákání ptáků, zajištění krmení. Pomocí různých nápadů nám vznikla myšlenková mapa, podle které jsme se řídili další dny. Následující pobyt venku byl nazván „detektivní výprava za ptáky“. Zde již projekt přešel do fáze realizace. Děti pozorovaly a poslouchaly, co se okolo nich venku děje. Po cestě objevovaly různé druhy krmítek. Také komentovaly, že na komíně teď čáp není, protože „… ten už odletěl do tepla, do jižních krajů“, a pozorovaly, z čeho má hnízdo postavené. V sadu si zase všimly, že na stromech jsou ptačí budky. Děti navrhovaly, že by mohly udělat krmítko, a také diskutovaly o tom, co do něj dát. Měly možnost prohlédnout si knihy, které se zaměřují na dané téma. A také se mohly podívat na skleničky, které byly naplněny různými druhy semínek (kukuřice, mák, pšenice, oves, slunečnice, dýně), sušenými jablky a vlašskými ořechy. Z různého materiálu zkoušely stavět hnízda. 

Nakreslíme ptáčky

U jednoho z chlapců bylo vidět, že je mu Neználka opravdu líto, a řekl: „Co kdybychom mu ptáčky nakreslili, aby nebyl smutný?“ Ostatní děti na nápad velice rychle reagovaly a daly se do kreslení. Poté obrázky ptáků odnesly na koberec a společně si je prohlédly. Přemýšlely, kam by je Neználkovi daly. Přišly návrhy, že postaví „budku, hnízdo, krmítko“, ale pak přišel návrh „panelák“. Tento nápad u dětí vyhrál. Vzhledem k předchozím zkušenostem se stavěním hnízd začaly používat různý materiál ze třídy a vzniklo sídliště pro nakreslené ptáky. Děti kresby do stavby naaranžovaly. Venku na terase byl připravený materiál a návody na výrobu jednoduchých krmítek. Při tvorbě krmítek si musely navzájem pomáhat a spolupracovat, aby vzniklo krmítko, které budou moci pověsit. Také měly připravené samolepicí štítky, na které si nakreslily druh semínka nebo jiné potravy pro ptáčky a označily jimi krmítko. Krmítka si prohlédly a přemýšlely, jací ptáčci tam přiletí: „Třeba orel nebo sýkorky, vrabčák, káně, kos, datel …“ U všech těchto aktivit jsem jako učitelka měla roli partnerskou a spolupracovala jsem s nimi. 

Využijme vhodné knihy

Celý týden měly děti k dispozici knihy „Ptáci našich zahrad“ (Straußová, 2015), „Ptačí budka“ (Walden a Robin, 2020), „Putování přírodou“ (2012) a „Ptačí zahrada“ (Voldřichová, 2017), která obsahuje i obrázkové návody k výrobě krmítek, pítek nebo jak vytvořit budku. Také jsem čerpala různé obrázky z webových stránek České ornitologické společnosti, kde jsem nalezla přehledné obrázky k nejčastějším druhům ptáků, které můžeme na krmítku vidět, s nimiž děti také pracovaly. Když děti vypátraly, jak mohou mít ptáci zbarvené peří, mohly si vytvořit svého ptáčka. Připravená měly různobarevná malá klubíčka vlny k obmotávání. Opět měly možnost kreslit na papírové štítky, co ptáci mohou zobat. Tato aktivita je velice zaujala. Vymyslely i potraviny, které pro ptáky vhodné nejsou. „Kde bychom mohli najít, co je pro ptáčky vhodná potrava a co ne?“ zeptala jsem se dětí. A tak jsme nakreslené samolepky rozdělili, aby i rodiče věděli, co se do krmítka může dávat a co by ptáčkům mohlo uškodit. Vytvořenou tabulku jsme vyvěsili v šatně. Děti ve třídě také našly ztracené peříčko a začaly hádat, jakého ptáka by mohlo být. Využila jsem dané situace a rozmístila jsem různě po třídě obrázky ptáků, které nám mohou přiletět na krmítko. Dětem jsem dala knihy, atlasy ptactva a zahráli jsme si na detektivy. Nejprve děti našly fotografii někde ve třídě a následovně hledaly v knihách, o kterého ptáčka se jedná. Děti při hledání diskutovaly, zda je to opravdu ten samý druh ptáka, objevovaly různé rozdíly mezi podobnými ptáky a také viděly, kde všude ptáci žijí. Ptáky jsme si pojmenovali a řekli si nějaké zajímavosti, které děti zaujaly. Jelikož ptáci na krmítka nelétali, navrhla jsem dětem, abychom krmítka společně o víkendu sledovali. Při pobytu venku jsme s dětmi pověsili budku na jeden ze stromů na školní zahradě. Zhodnocení projektu a jeho ukončení se uskutečnilo po týdenní pauze, aby měli rodiče s dětmi čas na pozorování ptáků. Rodiče průběžně s dětmi pozorované ptáky fotografovali, fotky zasílali na e-mailovou adresu paní učitelky a v šatně vznikala galerie vyfocených ptáků, kterou děti pravidelně sledovaly. Děti své fotky také komentovaly. V lednu do MŠ přišel dopis od České ornitologické společnosti, ze kterého se děti dozvěděly, že se můžou s rodiči zúčastnit akce sčítání ptactva. Některé děti následující dny ve školce vyprávěly, jaké ptáky s rodiči zpozorovaly. Koncem ledna, kdy MŠ pořádala další z tradičních stopovaček pro rodiče s dětmi, se paní učitelky s dětmi rozhodly, že na místo, kde se tyto a jiné podobné akce konají, nechají vytvořit krmítko. Společně budou o ptáčky pečovat a donesou jim různé druhy potravy. Pro rodiče, ale i prarodiče s dětmi se krmítko stalo zpestřením procházek.

Interakce 

Vzhledem k hlavním principům projektové výuky, na kterou děti v této mateřské škole nejsou zvyklé, si myslím, že se rychle dokázaly přizpůsobit novému způsobu práce. Zvládly vymyslet různé postupy, jak vyřešit daný problém, což se právě liší od běžné výuky v této mateřské škole, kdy mívají obvykle aktivity předem navržené a připravené od učitelek. Pomocí otázek jsem je vedla k samostatnému přemýšlení a hledání možností řešení. Děti dokázaly výborně spolupracovat v menších i větších skupinách a hodnocení průběhu projektu proběhlo nad mé očekávání. Děti si pamatovaly i s odstupem času, jak jsme postupovali. Z jejich reakcí jsem zjistila, že získané poznatky využívaly i doma. Při reflexi mé vlastní práce jsem hlavní rozdíl při práci na projektu oproti běžné práci v MŠ pocítila v průběhu procesu projektu. Hlavně v přípravě, kdy nebylo úplně jisté, jakým směrem se řešení dětí bude ubírat. Bylo zajímavé reagovat vlastně „nepřipravená“ na dané situace. Měla jsem pocit, že jsem součástí dětského týmu, a společně jsme docházeli k řešením, které děti vymyslely. Následující dny jsme je zkoušeli uskutečňovat. Hlavním cílem bylo se přeorientovat na roli pomocníka při řešení oproti „předavateli“ informací. Velkou podporu jsem pocítila z aktivního zapojení rodičů, kteří s dětmi pořizovali fotky ptáků a následně nám své zážitky z nich s nadšením sdělovali. Děti díky tomuto projektu získaly poznatky o tom, kde ptáci žijí, a konkrétně poznají alespoň tři nejčastější druhy ptáků, kteří létají na krmítka. Také měly možnost se dozvědět, jaká potrava je pro ptáky vhodná, a vědí, co do krmítka ptákům nepatří. Rozeznají i zrní nebo semínka, která ptákům do krmítek sypají. Při výrobě krmítek děti získaly nové dovednosti a rozvíjely svou jemnou motoriku, kdy provlékaly provázek otvorem nebo jej stříhaly. Právě díky těmto aktivitám a činnostem děti získaly postoj k tomu, proč je potřeba se o ptáky starat, a hlavně dokázaly zhodnotit výsledky svých činností.

Uvedený příklad vstupu, průběhu a realizace projektu na téma Ptáci, který vznikl jako součást bakalářské práce studentky, ukazuje, jakým způsobem lze v praxi mateřských škol ustupovat od tradičního řízení vzdělávacího procesu učitelkou a přiklánět se k zapojení dětí do rozhodování. Toto je v souladu s doporučeními pro předškolní vzdělávání, kdy by měl být kladen důraz na sociálně-emoční rozvoj a rozvoj kompetencí, nikoli předávání znalostí, na rozvíjení praktických dovedností, a důraz na aktivní participaci dětí. Podrobněji se problematice projektového vzdělávání budeme věnovat v některém z dalších příspěvků. 

Zuzana Zemanová, Eva Koželuhová