Překvapení pod stromeček

A darovat peníze nebo přidat obnos na větší dárek se mi nechce. Co s tím, když radost svým blízkým samozřejmě udělat chci?

A tak jsem začala připravovat „jedlé dárky“. Našla jsem před několika lety na netu recept na výbornou játrovou paštiku. Opakovaným zkoušením a „pilováním“ jsem ji dovedla k „dokonalosti“, vyzkoušela jsem ji s velkým úspěchem na kamarádech a pak už jsem jen vařila a vařila. Pořídila jsem si pár barev na sklo i zlatou konturku a neuměle, leč vlastnoručně jsem skleničky na paštiky omalovala. Koupila jsem tehdy dcerám také formy na srnčí hřbet z karlovarského porcelánu a s pocitem, že jim je přece nedám prázdné, jsem v nich upekla vánoční štoly plněné marcipánem.

Jedlé dárky měly v naší rodině úspěch. Nejen proto, že se opravdu povedly, ale hlavně proto, že všichni obdarovaní pochopili a vycítili, že jsou s láskou vyráběné a s láskou darované. 

Od té doby jsem jedlých dárků vyrobila mnoho – třeba perníkové chaloupky pro vnoučata (víte, s jakou radostí z nich děti olupovaly malinké perníčky?), bochník domácího chleba a plněné slané rohlíky kamarádce k narozeninám, dcerám i kamarádkám ozdobené skleničky s nasušenými bylinkami a lesními plody. Před loňskými Vánocemi jsem pro vnoučata omalovala velké kompotové sklenice vánočními motivy (vnučky měly sklenice s anděly, vnuci s jezulátkem v jesličkách) a naplnila jsem je vánočním cukrovím – pro každého nejvíc toho, které má nejraději. Pro zetě, který má narozeniny den před Štědrým dnem, připravuji většinou slaný dort, ale také speciální jedlou „slanou kytici“ – dobroty napíchané na špejle a uvázané do kytice s velkou stuhou ho vždycky potěší.

Vyrábět jedlé dárky s dětmi je radost

K výrobě jedlých dárků jsem brzy zlákala i svoje vnoučata. Jsou to děti šikovné a vnímavé a už v průběhu roku v různých věcech vidí překvapení pro mámu, tátu, sestřičku nebo prababičku.