Školní vzdělávací program v kostce a rovina strategie plánování

V posledních letech se projevuje snaha o zlepšování profesních kompetencí pedagogických pracovníků v rovině řízení, avšak nesourodost v rovině řízení je stále významná. Důsledky se projevují v deficitu znalostí v oblasti budování dobrého jména školy na veřejnosti, týmové spolupráci všech účastníků výchovně vzdělávacího procesu, nezřídka krizovými situacemi v uzavřeném prostředí školních týmů a problematickým postojem vedoucích pracovníků škol ke sdílení příkladů dobré praxe a oblasti strategického plánování Samozřejmě ale existují také příklady dobré praxe. 

Management a strategie řízení

Pokud porovnáme oblast managementu národních či nadnárodních podniků a firem a rovinu managementu škol, deficit je zde znatelný. V našich podmínkách je takřka nemožné jednoznačně definovat kvalitu procesů řízení v oblasti výchovy a vzdělávání. Systém školství nemá konkrétně nastavenou úroveň kvality řízení škol. Požadavky vznesené ze strany České školní inspekce jsou spíše obecného rázu. Procesy řízení nám tak řekněme „zrcadlí“ pouze celkový obraz školy na veřejnosti. Jen výjimečně zcela jednoznačně tuto oblast vnímá čtenář školního vzdělávacího programu. Pro zajímavost, na nadnárodní úrovni se můžeme setkat například s termínem „school effectiveness“, jedná se o vědní obor, který má svá teoretická východiska. Publikoval o něm v minulosti například časopis „School Effectiveness and School Improvement“. Velmi důležité jsou v podmínkách škol procesy evaluace, autoevaluace a úroveň strategické analýzy, výchozího stavu.  Tento koncept je nutnou součástí vzdělávání a taktéž obsahu školního vzdělávacího programu, chceme-li znát odpověď na otázku: „Jak efektivní je systém předškolní výchovy a vzdělávání v České republice?“

V podmínkách našeho školství budeme hledat jen stěží odpověď, protože zde výsledky měřitelné jednoznačně nejsou. Každý stupeň vzdělávání má jiná kritéria měřitelnosti. Navíc jsou pedagogické týmy škol uzavřené a často skryté. Veřejně se sdílí informace spíše výjimečně. Často je to záměr. Důvody jsou různé. V periodicích zabývajících se výchovou a vzděláváním se poměrně často můžeme setkat s doporučeními školám se více celkově „otevírat“ rodičům, zákonným zástupcům i širší veřejnosti, ale ne vždy tomu tak je. V literatuře nalezneme mnoho názorů na pozici školy ve společnosti. Důležitým odrazem řízení školy je zpracování konceptu školního vzdělávacího programu. Školní vzdělávací program („dále jen ŠVP“) můžeme považovat za pomyslnou „výkladní skříň“ výchovné a vzdělávací činnosti, týmové spolupráce a řízení školy.

Školní vzdělávací program – koncept a obsah

Školní vzdělávací program je jako nezbytný požadavek školní dokumentace definován školským zákonem, konkrétně § 28 odst. 1. Jeho strukturu pak detailně popisují příslušné rámcové vzdělávací programy. Školní vzdělávací programmusí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem a splňovat jeho principy.  Důležitá je propojenost ŠVP s reálně využívanými metodami a formami práce v pedagogické praxi a rozšiřování možností vzdělávání dětí a žáků, studentů s přihlédnutím k jejich individuálním schopnostem a možnostem. Na jeho tvorbě se podílí celý tým školy, popřípadě i zákonní zástupci, a za jeho formální správnost zodpovídá ředitel(ka) školy.