Děti se rodí jako badatelé

Vaše nová kniha, Vědci v mateřské škole 2, se opět věnuje badatelským aktivitám pro předškoláky. Nejsou děti na takovéto aktivity malé? 

DK: Naopak, badatelské aktivity by měly být běžně zařazovány do výchovně vzdělávací činnosti mateřské školy, a to nejen jako řízené činnosti, ale i jako spontánní součástí herních aktivit.

IR: Dítě se už narodí jako malý badatel. Zkoumá svět kolem sebe. Zkusili jste někdy pozorovat roční dítě, jak drží v ruce nějaký předmět a zkoumá ho všemi smysly? I na první pohled obyčejné házení kamínků do vody je pro dítě vlastně bádáním. Rozlišuje zvuky, které vydávají různě velké kameny. Také mimoděk zjišťuje, jak je voda hluboká. Pokud tedy dětem připravíme přiměřené podněty, nikdy není moc brzo na to, abychom s nimi začali bádat.

DK: Náš projekt je už nejméně čtvrtým projektem, jehož základem jsou badatelské aktivity. Důvod je jednoduchý a je zároveň odpovědí na vaši otázku. Podnětem pro vznik nových projektů jsou právě děti, jejich reakce na činnosti, zájem o bádání, radost. Zvědavost, prostě pozitivní zpětná vazba, kterou od nich dostáváme.

Jak badatelské aktivity pro děti organizovat? Jak zajistit, aby byly pro děti bezpečné a aby si je děti užily?

IR: Všechno závisí na dobře připraveném prostředí, pomůckách a materiálu. Je pro nás zajímavé využívat předměty běžně dostupné v domácnosti. Většinou přitom žádné nebezpečí nehrozí. V mnoha aktivitách jsme ale pracovali i se zapálenou svíčkou. Děti jsou poučené, jak se mají chovat, a už oheň jako takový v nich budí respekt. Učitelka také musí mít dítě pod dohledem a měla by umět odhadnout, zda dítě danou aktivitu zvládne. Když děti zkoušely, jak lze hasit požár, zkoušely zhasínat svíčku různými způsoby. Zalévaly ji vodou, zasypávaly pískem nebo kamínky, přiklápěly ji sklenicí, která měla dno nahoře. Prostředí muselo být nachystáno tak, aby vše proběhlo bezpečně a děti si neublížily.

DK: Hodně záleží i na vhodné motivaci, aby učitelka dokázala navodit tvořivou atmosféru. Mnohdy stačí jen problémová otázka nebo podnět, aby děti na dané téma nakreslily obrázek.

V knize i ve své práci pracujete s dětskými prekoncepty. Můžete vysvětlit, oč jde?

IR: Každé dítě má vlastní představy o tom, jak funguje svět okolo něj. Tyto představy mu stačí k tomu, aby si mnohé jevy dokázalo samo vysvětlit. Například při individuálních rozhovorech s dětmi v naší mateřské škole jsme zjistily, že některé si myslí, že led vzniká ze sněhu nebo že kaluže zmizí proto, že se malými otvory v asfaltu vsáknou do země. A jiné děti mají naopak přímo vědecké teorie. Dokážou například vysvětlit, že Měsíc nesvítí, protože odráží světlo od Slunce. Takovýmto vysvětlováním děti tvoří své prekoncepty. Ty se utvářejí ve školním, ale především v mimoškolním prostředí, a většinou jsou v dětech pevně zakořeněné a děti je nedokážou snadno změnit. Zvládnou to jen tehdy, pokud zažijí něco intenzivního a zjistí, že prekoncepty jim už nestačí k tomu, aby si vysvětlily určité jevy. Zde mohou velkou roli sehrát právě badatelské aktivity, protože během nich děti musí opustit svou naivní představu. Pokud učitel dokáže situaci vhodně didakticky využít, může si dítě začít vytvářet vědecky správné vysvětlení daného jevu, samozřejmě přiměřeně svému věku. Proto dětem nikdy neříkáme, že jsou jejich představy nesprávné, ale snažíme se na nich stavět a vymýšlet pro ně aktivity, které by tyto prekoncepty formovaly správným způsobem.

DK: Při zjišťování prekonceptů s dětmi hovoříme na dané téma. Osvědčil se nám strukturovaný, případně polostrukturovaný rozhovor, vedený individuálně. Když si na tuto metodu děti zvyknou, baví je a učitelka díky družné atmosféře zjistí, jaké prekoncepty v dané oblasti děti mají.

V knize se věnujete několika tématům. Ráda bych se zastavila u všech z nich. Prvním je světlo. Jak jste téma dětem přibližovaly?

IR: Než jsme začaly pracovat na tématu, zjistily jsme, jaké prekoncepty si o něm děti vytvořily, například co je podle nich světlo, jestli se liší světlo ve dne a v noci, co je stín nebo čím bychom kromě skla mohli vyplnit rozbité okno a proč. Na základě dětských odpovědí jsme vymýšlely badatelské aktivity. Zabývali jsme se s dětmi zdroji světla, zkoumali jsme, zda světlo prochází všemi předměty, jak se světlo odráží, rozkládá a láme. Zjišťovali jsme, jak vzniká stín, hráli jsme stínové divadlo a na závěr si každé dítě vytvořilo sluneční hodiny.

DK: U každého tématu jsme si nejprve nastudovaly odborné informace a hledaly dostupnou literaturu. Pak jsme některé aktivity modifikovaly a zároveň jsme vymýšlely a tvořily nové, které by děti zaujaly.

Dalším tématem je teplo, další obtížně uchopitelné téma. Jak děti reagovaly na úkoly z této oblasti? 

IR: Opět jsme s dětmi zkoumali zdroje tepla, tedy čím vším lze teplo vyrobit. Děti například vyráběly termosku z různých materiálů, aby dokázaly udržet čaj co nejdéle teplý, aby si ho mohly vypít po návratu z vycházky. S dětmi jsme se také věnovali tématu požár, dokonce jsme navštívili místní hasičskou stanici. Poté co jsme zpracovali některé téma, jsme se věnovali reflexi. Děti říkaly, co se jim nejvíce líbilo, případně jestli se jim něco nelíbilo a proč. U tématu teplo se všechny aktivity setkaly s velkým zájmem. Dětem se líbilo kreslit zdroje tepla, vnímání různé teploty vody v miskách, zahřívání židliček vlastním tělem, vaření čaje, hašení ohně i další aktivity.

DK: Banální aktivita zaměřená na tvorbu tepla vlastním tělem tak, že po svačině mohly porovnat teplotu židličky, na které nikdo neseděl, s teplotou židličky, na které seděly, je velmi překvapila. S neuvěřitelnou chutí popíjely čaj, který si samy uvařily a který na ně po vycházce čekal ve vlastnoručně vyrobené termosce. A doslova s otevřenými ústy sledovaly, jak vlivem rozpínání teplého vzduchu poskakují mince položené na lahvi.

Dále jste se věnovaly zvuku. Co vám pomohlo dětem přiblížit toto téma? 

DK: Zvuk je velmi pěkné téma, které dětem přineslo nejen poučení, ale také mnoho zábavy. Při přípravě projektů nám jde právě o to, abychom dokázaly realizací aktivit děti také pobavit a s humorem uvolnit atmosféru. Vždy ale hrozí, že se aktivita může zvrtnout, a proto musíme najít správnou míru.

IR: Opět šlo o zajímavé aktivity. Nejprve se děti pokoušely vytvářet zvuk pomocí vlastního těla, později s použitím různých pomůcek. Tvořili jsme s dětmi provázkový telefon a později jeden chlapec navrhl, abychom propojili všechny telefony ve třídě, aby si spolu mohly povídat všechny děti. Děti dále zkoumaly, jak se pomocí papírových rour může zvuk tikajícího budíku odrážet od stěny. Zkoumaly také změnu intenzity zvuku tak, že mluvily do papírového trychtýře. Velkou zábavu představovalo tlumení zvuku, kdy se pokoušely balit zvonící mobilní telefony do různých textilií.