Sůl je sice nad zlato, ale…

… nikoli v množství, které dnes běžně konzumujeme. Zatímco dospělý organismus potřebuje denně množství soli odpovídající zhruba jedné čajové lžičce, ve skutečnosti mu dodáváme daleko víc, v průměru až trojnásobek. Máme tedy ve stravě soli tolik, že jakékoli snížení jejího příjmu bude mít bezesporu pozitivní zdravotní efekt.


Základním zdrojem sodíku, který je pro naše zdraví velmi důležitý (ovlivňuje například správnou hydrataci i výkonnost organismu), je kuchyňská sůl. Tu obsahují takřka veškeré potraviny, a proto spíše než nedostatkem sodíku je současná populace ohrožována jeho nadměrným příjmem.


Minimální potřebná denní dávka sodíku je pro dospělého 500 mg, u dětí od 1 roku do 9 let 225–400 mg, u kojenců 120–200 mg. U dospělých ve standardním režimu by měla být dávka sodíku do 2,4 g na den, tedy 6 g soli. V aktuálních Výživových doporučeních pro obyvatelstvo České republiky se uvádí 5–6 g soli. Podle Českého statistického úřadu byla v roce 2015 spotřeba soli v ČR 5,7 kg na osobu a rok, což odpovídá dennímu příjmu 15,6 g soli. Ve stravě je tedy v současné době potřeba množství soli (a sodíku) snižovat. Nadbytek sodíku může totiž vést ke zvyšování krevního tlaku, rizika srdečně-cévních onemocnění, obezity a dalších metabolických chorob, škody může napáchat i na kostech a ohrožuje také ledviny. Opatrnosti při solení je třeba učit i děti. 


„Cílem samozřejmě není vytěsnit sůl z jídelníčku úplně, ale vědět o jejích nejvýraznějších zdrojích, a tomu přizpůsobit výběr surovin, z nichž vaříme. Mezi zdroje sodíku patří i potraviny, které běžně konzumujeme a které by byla velká chyba významně z jídelníčku vyřazovat, jako jsou třeba sýry, celozrnné pečivo, kvalitní šunka – se sodíkem v nich obsaženým však musíme počítat. Zároveň je dobré vědět, že sůl obsahují také výrobky, kde bychom to nečekali, například sušenky nebo i čokoláda,“ řekla na tiskové konferenci těsně před prázdninami nutriční terapeutka Věra Boháčová, DiS. A dodala, že lidé si často myslí, že nadměrný obsah sodíku mají minerální vody, ale je třeba říci, že převážná většina těch běžně dostupných k nadměrnému příjmu soli nepřispívá. „Do velmi přísného limitu obsahu sodíku 20 mg/l pro kojeneckou vodu spadá celých 37,8 % produkce všech minerálních vod. Obsah sodíku nad 200 mg/l má pouze 15,7 % prodávaných minerálek,“ uvedla Věra Boháčová. 


Sodík – dobrý sluha, špatný pán


RNDr. Pavel Suchánek, nutriční specialista poradny Fitbee se zaměřením na sportovní výživu a výzkumný pracovník IKEM však upozornil, že například na sportovce se musí pohlížet jinak a dávky sodíku upravovat podle potřeby, v závislosti na intenzitě tréninků, okolní teplotě, stresu a dalších faktorech, které prohlubují dehydrataci. Uvedl, že při sportu je nutné doplňovat nejen tekutiny, ale při intenzivnější fyzické aktivitě nebo při sportování v teple, či při kombinaci obojího, je nutné dbát také na příjem sodíku a dalších minerálních látek, optimálně prostřednictvím mineralizovaných vod nebo sportovních nápojů. „Pokud člověk cvičí třikrát a vícekrát v týdnu a součástí tréninku je intenzivnější aerobní zátěž, nebo pokud skoro každý den běhá, pak je určitě vhodné sledovat příjem sodíku, protože ten ovlivňuje správnou hydrataci a s ní i výkonnost organismu. Sodík pomáhá mimo jiné zvyšovat svalový objem a zlepšovat svalový výkon, nebo naopak zvyšovat vytrvalost,“ uvedl Pavel Suchánek.


Placená zóna

PhDr. Helena Chvátalová