Pravidla hydratace v zimním období

O tom, jak důležitá je voda pro organismus a jaký význam má správný pitný režim, jsme v tomto časopise psali opakovaně. Je třeba si také uvědomit, že hospodaření organismu s vodou významně ovlivňuje nejen prostředí a činnost, kterou provádíme, ale samozřejmě také roční období.


V zimě trávíme hodně času v místnostech, které někdy bývají příliš vytopené ústředním topením a jsou tedy obecně sušší a kladou větší nároky na odpařování vody povrchem těla (totéž platí i pro místnosti klimatizované). Současně se vysušují sliznice (především v nose, očích, případně ústech), což znamená, že jejich ochranná bariéra je narušena a snáze onemocníme, případně máme obtíže s chronickým zánětem očí.


„Relativní vlhkost vzduchu je fyziologicky významnou veličinou, která má důležitou úlohu při termoregulaci. Ovlivňuje odpařování vody z plic a z povrchu těla. Optimální vlhkost prostředí je mezi 50 a 60 % relativní vlhkosti. Obvyklá vlhkost v místnostech s ústředním topením nebo klimatizací je však pouze okolo 20–25 %. V takovém prostředí se z povrchu těla odpařuje podstatně více vody,“ upozornila na tiskové konferenci nutriční terapeutka Mgr. Tamara Starnovská, Ph.D. A dodala, že obrat vody v organismu je větší než obrat všech ostatních látek – u osoby se sedavým způsobem života v mírném klimatu to jsou 2–4 l za den (5–10 % celkového tělesného obsahu vody). Optimální množství příjmu tekutin se pohybuje kolem 2 litrů za den – u dospělého člověka přibližně 40 ml na kg skutečné hmotnosti. Jde však o orientační údaj, potřeba vody je velice individuální. 


Poměr mezi příjmem a výdejem tekutin se označuje jako vodní bilance. Denní příjem a ztráty tekutin by měly být v rovnováze. „Nejjednodušším ukazatelem vodní bilance je barva moči (pokud ji neovlivňuje nějaká léčba nebo potraviny jako červená řepa) – čím světlejší moč, tím lepší pitný režim, čím více žlutá až zlatavá barva moči, tím méně vody v těle,“ uvedla Tamara Starnovská. 


Při ztrátách vody (v potu, moči, stolici) dochází také ke ztrátám minerálních látek, které řídí pomocí osmotického tlaku rozložení tekutin v těle. Minerální látky je proto potřeba doplňovat, optimálně z přírodních zdrojů.


Tekutiny získáváme především v nápojích a pak v potravě. Podle toho, jaké pokrmy konzumujeme (s vyšším či nižším podílem vody), potřebujeme více či méně vody v nápojích. Některé nápoje však nelze považovat za vhodné, protože jejich složení vede následně ke ztrátě tekutin z organismu – typicky jde o nápoje alkoholické, ale – hlavně u dětí – také o nápoje hodně slazené cukrem.  


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 nebo v online archivu.

PhDr. Helena Chvátalová