Ohrožení předškoláci. Poznáte poruchu učení včas?

Už při učení jednotlivých písmen se mohou objevovat problémy – dítě si plete např. a-e, m-n. Při práci s knihou se ztrácí a nedokáže udržet tempo se spolužáky. Když dojde na čtení i jednoduchých slov, tak začínají problémy. Jde tomu předejít? Lze vůbec odhalit poruchu učení dříve než v ZŠ? A v případě, že ano, lze s tím něco dělat již v mateřské škole?

Lze diagnostikovat SPU tak brzy?

Ano i ne. Diagnostika poruch učení jako taková náleží do rukou psychologů a speciálních pedagogů. Ti dítě vyšetří a na základě testů inteligence, pozornosti, specifických zkoušek čtení a psaní, rozhovoru, anamnézy atd. zjistí, zda dítě poruchu učení má, nebo nemá. Občas se totiž stává, že dítě špatně čte, ale problém je například v pozornosti, v intelektu, v nedostatečné péči rodiny, nebo má dítě oční vadu, o které se dosud nevědělo. Toto vyšetření se většinou provádí až na konci první či začátku druhé třídy – jinými slovy v době, kdy dítě už alespoň částečně čte a lze tedy „něco“ hodnotit. Udává se, že stanovit diagnózu specifické poruchy učení lze tedy až přibližně v osmi letech.  

ALE – náznaky budoucích problémů je možné zjistit (buď výše zmíněným vyšetřením, nebo i pozorováním v mateřské škole) již mnohem dříve. A nejenže je to možné, je to dokonce velmi žádoucí. Začne-li se totiž s nápravou včas (ideálně ještě před nácvikem čtení), je šance, že se potíže se čtením nakonec vůbec neobjeví, jak dokazují některé zkušenosti z ČR i ze zahraničí.

Zkušenosti s prevencí

V mnoha školách a školkách v ČR jsou již zavedené programy pro předškoláky (většinou pro děti, které nejsou ještě dostatečně zralé na školu, nebo právě pro ty, co jsou ohrožené vznikem SPU). Ty se snaží připravit budoucí školáky na výuku ve škole – cvičí se pozornost, trpělivost, grafomotorika, prostorová orientace a mnoho dalšího. V Praze byl v jedné škole po dobu pěti let sledován počet dětí se specifickými poruchami učení a zjistilo se, že díky programu pro předškoláky významně klesl počet dětí s diagnózou specifické poruchy učení. O. Zelinková v knize Dyslexie v předškolním věku píše: „Zkušenosti ukázaly, že v uvedené škole se snížil počet dětí s diagnostikovanou dyslexií z 6 % na 2 %, a v případech, kde se nepodařilo poruchu v rámci prevence odstranit, byly její projevy méně závažné než v předchozích letech.“

V jednom kanadském výzkumu vyšetřili 1000 dětí předškolního věku. Tuto skupinu rozdělili ještě na dvě podskupiny, kdy jednu tvořily děti, jejichž mateřským jazykem byla angličtina, a druhou děti, které se anglicky teprve učily a mateřský jazyk měly jiný (ruština, arménština, čeština). V první skupině bylo 25 % dětí s rizikem rozvoje SPU, ve druhé skupině bylo těchto dětí 39 %. V předškolním věku i během prvních let školní docházky byla těmto rizikovým dětem věnována speciální péče a ve 3. ročníku byly vyšetřeny všechny děti znovu. Dyslexie byla diagnostikována v obou skupinách pouze u 3 % dětí. Detailnějším zkoumáním se přišlo na to, že nejvíc pomáhá intervence v předškolním věku a v první třídě ZŠ.

Jak rozpoznat vznikající poruchu?

K tomuto účelu je vytvořeno několik diagnostických dotazníků, které mohou vyplňovat rodiče i učitelé v MŠ. Jde například o Škálu rizika dyslexie od Marty Bogdanowicz nebo Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky od Kucharské a Švancarové apod.