K Vánocům v Čechách tradičně patří pečení cukroví. I v rodinách, kde po celý rok pečení moc „nedají“, to většinou v adventu zavoní vanilkou, perníkovým kořením, zázvorem a podobnými ingrediencemi. Je to voňavá česká tradice (v severní Itálii například drobné vánoční cukroví vůbec neznají) – napadlo vás ale někdy upéct na štědrovečerní stůl vlastní domácí chléb?
Vyprávění ze „starých časů“
„Vánoce u nás na statku, když už jsem rozum brala, to bylo zážitků! Nejdřív se pekl chleba. Uprostřed kuchyně stála velká díž s kopistem, pytel žitné mouky, balíček kvasnic, sůl, kmín a voda. Naše Nána (sloužila na statku už za maminčiny maminky) si udělala kříž na čele a pak přichystala kvásek. Muselo se topit, aby rychle nabýval. A už prosívala velikým řešetem žitnou mouku, solila, kmínovala, lila teplou vodu. Chodila kolem díže a mísila, dokud těsto nebylo hladké. Posypala ho moukou, přikryla starým ubrusem a mezitím vyhrabala dlouhým hrabákem pec. Vykynuté těsto válela do bochníků a pokládala na slaměná víčka. Potom bochníky potřela vodou velkou peroutkou, udělala kříž a začala sázet. Na velkou dřevěnou lopatu vyklopila z víčka bochník, šoupla ho do pece a pokračovala dál a dál, až strčila dovnitř poslední. Pec zavřela a šla pomáhat mamince, která už v kuchyni válela vánočky. Pletla jich čtrnáct, pro chasu i pro děti. Těsto vonělo vanilkou, citronovou kůrou, vůně byla v celé kuchyni.
Když byl pečený a vyndaný chleba, tolik bochníků, Nána přihodila do pece kus dřeva, přiklopila a už se sázely plechy s vánočkami. Chleby jsme naskládali do spíže do polic a voňavé vánočky nosili do kuchyně, kam se dalo, všude byly pocukrované vánočky,“ vzpomíná dodnes s láskou moje 87letá maminka.
Chléb jako dárek
Její vyprávění jsem slyšela mnohokrát, ale až ve „zralém“ věku jsem se pustila do pečení domácího chleba. Dnes se chléb peče v mnoha rodinách, které vlastní domácí pekárnu, ale to jsem nechtěla. Měla jsem pocit, ba přímo potřebu, hníst chlebové těsto vlastníma rukama, nechtěla jsem, aby to za mě udělala pekárna. Vyzkoušela jsem si, že péct chleba je práce radostná až k dojetí. Bochníky, které z mých rukou vycházely, byly hodně povedené, velice, velice chutné a vydržely bez tvrdnutí a plesnivění podstatně déle než ty kupované (i když to jsem zjistila, jen když kousek někde „zapadl“, jinak byl chlebík snědený opravdu rychle).
Když slavila moje kamarádka kulaté narozeniny, jako dárek jsem jí upekla nikoli dort, ale velký křupavý, voňavý bochník a výborné domácí rohlíky plněné plátkem šunky. A od toho už byl jen kousek k nápadu na vánoční dárky pro přátele.
Prostě jsem se rozhodla jako dárek přátelům napéct chleba. Chléb je dnes v naší české kotlině věc víc než samozřejmá, a přitom kvalitní chléb je věc vzácná – ne nadarmo se mu říká boží dar. Takže jsem tenkrát napekla menší bochníčky a roznášela jsem je s vánočním přáním přátelům a kamarádům. Dlužno říci, že se tento dárek setkal s velkou, radostnou odezvou – možná s ještě větší než moje každoroční vyhlášené vánoční perníky.
A tak si myslím, že upéct pár bochníčků domácího chleba by bylo možné i v mateřské škole a že pro předškoláčky by to byl velký zážitek. Pokud se tak rozhodnete, nabízím recept ze své „Kuchařky pro báječné tchyně“ (SmartPress, 2011, str. 99) – je jednoduchý a opravdu osvědčený.
PhDr. Helena Chvátalová
Do rámečku
Domácí chléb
Na 1 bochník (nebo na 14–17 dalamánků)
1 kg chlebové mouky (míchám napůl žitnou a pšeničnou, můžeme ale samozřejmě vyzkoušet různé druhy)
1 kostička droždí
1 lžička cukru
500 ml vody
1,5 lžíce soli
Kmín, sezam nebo jiná semínka na posypání