Online archiv

V rubrice Osobnost obvykle představujeme nějakého staršího úctyhodného mistra svého oboru. Martinu Halaxovi (1988) ještě nebylo třicet a má za sebou řadu životních kotrmelců včetně protialkoholního léčení. V mých očích to však osobnost je. Ze dna se dokázal vrátit znovu zpátky a postavit se na vlastní nohy. Objevil v sobě talent, začal malovat, dřel na sobě, napočtvrté se dostal na prestižní výtvarnou akademii, vystavuje, prodává obrazy. Nebál bych se říct, že se stal i vzorem pro mladé lidi v mém okolí. A o svém kostrbatém osudu se nestydí mluvit. Poslyšte příběh napraveného hříšníka.

Jaroslav Tykal je ředitelem agentury Studyline, která nabízí jazykové kurzy v tuzemsku, jazykové i pracovní pobyty v zahraničí a také možnost studovat zahraniční střední školu. Jaký je zájem českých dětí poznávat svět? Jak fungují střední školy v zahraničí? A jak je to vůbec s výukou angličtiny u nás?

Sedmdesáti let se letos dožívá americký spisovatel Stephen King, autor vynikajících románů Carrie, To, Osvícení a jiných. A není důvod, proč si jej nepřipomenout i ve škole.

Jména autorů ani protagonistů našinec pomalu nedokáže vyslovit. Hrdiny těch příběhů jsou nejen lidé, ale i mimozemšťané, robotičtí kocouři či králík se samurajským mečem. Děj se odehrává ve fantaskních krajinách či v Tokiu po 3. světové válce. A svazky se čtou odzadu dopředu. Řeč je o japonských komiksech zvaných manga, které přesto přese všechno fascinují i tuzemské teenagery natolik, že se kvůli nim dokonce hlásí na studium japonštiny. Na důvody tohoto okouzlení jsme se zeptali Jiřího Pavlovského, šéfredaktora komiksového nakladatelství Crew, které manga hojně vydává.

Na první dojem bych řekl, že svět se zas o kousíček víc zbláznil. Nebo by vás napadlo objednat si domů paní, která vašim dětem za honorář přečte před spaním pohádku? Zakladatelku projektu Čtecí tety Terezu Pařízkovou to kupodivu napadlo. A tak nedejme na první dojmy a pojďme se na ty tety podívat blíže.

ZDENĚK SVĚRÁK O LETECH ZA KATEDROU I PŘED KAMEROU

Dlouholetí učitelé často říkají: „To by bylo na knížku, co já zažil!“ Anebo: „Až budu v důchodu, tak to všechno napíšu!“ Jenže málokdo se k tomu opravdu odhodlá. Češtinář Miloš Hoznauer se odhodlal. Coby milovník Jaroslava Žáka nazval svou zpověď Cesta do hlubin kantorovy duše. A je to báječné čtení.

Moje osobní zkušenost s náboženskou vírou dětí je velmi sporadická, alespoň soudě podle základních škol kolem Prahy, kde jsem působil jako učitel. Věřící - spíše se tedy říká „nábožní“ - byli zpravidla jen Ukrajinci, Romové, světští, svědci Jehovovi a pak několik osamělých „exotů“. Pro ostatní děti představuje svět víry možná tak časopis Strážná věž, který občas najdou ve schránce, případně islámští teroristi v televizi. I proto jsem požádal o rozhovor salesiánského kněze Ladislava Heryána, známého svou otevřeností vůči okolnímu „bezbožnému“ světu, a položil mu otázky dětí z jedné základní školy. Občas se vydávají na hloubku, které bychom se my dospělí možná neodvážili, anebo ji mylně považovali za banální.

Teoretický fyzik Michal Černý působí překvapivě na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Mimo jiné učí studenty tomu, jak integrovat moderní technologie do vzdělávání sebe i druhých. Je totiž zaníceným propagátorem efektivity učení a vzdělávacích technologií. Nedávno mu vyšla zajímavá kniha Jak učit sám sebe.