Lovci duší

Zdálo se mi to, nebo byly ty čarodějnice takové nejvíc „amatérské“? Jaksi nejméně uvěřitelné? Čistily byt od duchů sypáním soli do rohů, někdy si ani nepamatovaly, kvůli čemu tam jsou…

Šárka Maixnerová: Ani ne. Vždycky nás překvapuje, že jsou vlastně všichni podvodníci tak trochu hloupí. Říkám si, že kdyby mi takhle lhal můj syn, když mu bylo pět, tak dostane pár facek. A to ani ne tak za to lhaní, jako za to primitivní podání…

Ivana Lokajová: Když se na to díváte potom, tak si říkáte – to je blbost, tam bych v životě nešla.Ale když tam jste, tak potkáte lidi, kteří jsou nějakým způsobem zasažení. A podvodníci vždy využijí nějakého neštěstí a nějakých emocí.  Je jedno, jestli jde o rakovinu, nebo tady hovoří s duchem dcery.

Když jste tam byla, tak jste v tu chvíli něco cítila? Nějakou energii, charisma, cokoliv…?

Ivana Lokajová: Ne, ne, nic. My jsme ale o těch lidech už dost věděli, zjistili jsme si, jak zneužívají ostatní. Věděli jsme, jak to mají připravené. Třeba když jsem byla v místnosti, kde lidé děkovali skřítkům a vílám, tak tam si ta paní doktorka lidi chytá přesně takovým způsobem. Ona má takový malý AKTIP, Centrum přírodní léčby se to jmenuje, kde dělá holistické terapie, konstelace, nebo třeba bezdotykové léčení.

Co to je?

Já jsem se přímo tohoto léčení u MUDr. Hájkové nezúčastnila, ale má kolegyně natočila, jak paní doktorka provádí konstelace, z toho jsme v Infiltraci nechali malou ukázku. Ono to může fungovat, já to nerozporuju, ale musí se to umět. Já mám zkušenost z AKTIPU s kraniosakrální terapií, můj lektor byl bývalý zaměstnanec stavební firmy a podle toho terapie taky vypadala.

Když jsem to poslouchal, tak mi přišla ta jejich „message“ vlastně dost banální. Stále se opakovalo několik slov jako jsoucno, energie, dimenze…

Šárka Maixnerová: Jo, to jsou dnes taková módní slova těchhle „ezopíč“. To je mimochodem terminus technicus, kterým obohatila jazyk skvělá žena, podnikatelka a onkologická pacientka Barbora Rektorová, která už bohužel není mezi námi.Ezopíči používají ověřená slova a vazby,které na lidi fungují. Jako mají své ptydepe politici či úředníci, tak oni mají tohle.

Co jsou zač lidé, kteří k podobným šarlatánům chodí?

Ivana Lokajová: Byla tam třeba paní z Akademie věd. Vědkyně. Ta, co jela se mnou autem.Rozhodně to nebyli hlupáci.   

A nikdo neprojevoval nějaké pochybnosti? 

Ivana Lokajová: Nikdo. Všichni jsme vzývali vodní vílu, bavili jsme se o trpaslících, a to všechno trvalo čtyři hodiny…

Šárka Maixnerová: A ještě se cítí být dotčení. Mně třeba psal nějaký pán, že ponižujeme lidi, kteří si myslí něco jiného než mainstream. A kdy budeme točit třeba něco o jiných sexuálních praktikách. K tomu můžu říct jen to, že nás soukromí kohokoliv nezajímá. Dokud si za to někdo nezačne brát peníze.  Nebo druhého šikanovat. Pokud to není profese, tak si klidně vzývejte trpaslíky…

Ivana Lokajová: Jestli si někdo chce po práci hrát volejbal nebo vzývat trpaslíky, je úplně jeho věc.Do té doby, než zjistíte, že třeba konkrétně ta paní z Akademie věd si tam stoupla a řekla, že se rozvedla a opustila rodinu. Že za sebou pálí mosty, protože prozřela. Ono je snadné se tomu smát, že to jsou nějací hlupáci, co věří na víly a trpaslíky. To ale nejsou hloupí lidé. Jen se třeba ocitli ve špatné životní situaci. A někdo tu situaci využil.  

Šárka Maixnerová: My neustále zkoumáme motivaci těch podvodníků průřezem všemi obory. Jedna věc jsou samozřejmě prachy, ale další je moc nad druhým člověkem.  

Měla jste u těch šarlatánek dojem, že tomu opravdu věří, nebo to byl naprosto chladný byznys? Protože to zase není tak jednoduché, třeba na nějakém semináři lhát lidem do očí bez přestávky tři dny…

Ivana Lokajová: Já jsem na tom semináři nebyla, to byla jiná infiltrátorka, a ta tvrdila, že to jsou čisté lhářky. Ale to mám zprostředkované.

Ale třeba v Aktipu, to bylo půl na půl. Někteří tomu věřili, jiní to měli čistě na byznys. Zedník, co mu nešla firma… Ajťák, co mu nešlo IT… Tak si koupil nějakou bedýnku, kterou vás připojí k počítači a v podstatě vám zjistí vše.

Něco jako diagnóza auta v servisu?

Šárka Maixnerová: Jenže ta funguje…

Ivana Lokajová: A ještě tvrdili, že existují jen tři přístroje na světě a oni mají jeden z nich. A pak si zjistíte na internetu, že to jsou nějaké necertifikované přístroje kdoví odkud. Ale oni tvrdí, že vám můžou upravit DNA. Opravit vás na dálku. Dostanete takový amulet na krk, říkali tomu e-pípák. Je to jakýsi magnet a do toho vám jednou měsíčně pošlou energii.

Z byznysového hlediska skvělý model, tohle léčení na dálku…

Ivana Lokajová: Ano, jako ten pán na začátku poslední Infiltrace, který na dálku za 490 korun „odvede duši“.

Jak se k vám dostala paní Simona Vlková, které zemřela před sedmi lety a která se ujala role druhé infiltrátorky?

Šárka Maixnerová: Se Simonou jsme na sebe kdysi narazily na Facebooku.

Ona to zvládla naprosto skvěle. Když uvážím její situaci i to, že není herečka…

Šárka Maixnerová: Ona si tím prošla, věděla přesně, proč to dělá. Nedělala to proto, aby se nějak medializovala.  Jí to tehdy zahnalo do ještě větších potíží, než byla samotná smrt dcery. Zemře vám dcera a pak ještě narazíte na tyhle lidi, kteří vám řeknou, že si za to můžete sami. A my jsme navíc podobných tipů měli dost. Ne nějaké stížnosti na to, že lidé nechali pět set korun u kartářky, ale že jim tihle šarlatáni opravdu ničili životy, že se lidé pokoušeli o sebevraždy atd. Takže ona je zástupkyní celé téhle skupiny nešťastných lidí.

Ivana Lokajová: Ono se to hezky ukázalo na chatu, který máme na webové stránce Infiltrace.  To bylo neuvěřitelné, kolika lidem se to stalo, kolik lidí zažilo podobné situace. Já jsem tušila, že to je hodně, ale že to bude 180 příspěvků, to jsem nečekala…

Šárka Maixnerová: A běží to dosud. Protože se lidé za to přestávají stydět.  Vidí, že nejsou pitomci, když na to skočili. Že pitomci jsou ti, kteří na tom vydělávají.

Mně přišlo, že z tónu a chování pan Vlkové by vnímavějšímu člověku mohlo být jasné, že jím to moc nevěří…

Ivana Lokajová: Jim je to opravdu úplně fuk. Oni přijdou, mají zaplacené dvě hodiny. Tak tam dvě hodiny vykládají. To jsou pořád stejné historky. I v tom AKTIPU bylo typické, že mluví hlavně oni.  

Šárka Maixnerová:Oni jsou všichni dost sebestřední. Mluví hlavně o sobě.  

Ivana Lokajová: A teď si vezměte, že vidíte jen výsek. V tom hrubém materiálu to jsou hodiny a hodiny řečí o sobě. Absolutních báchorek. Bájné lhaní…

Šárka Maixnerová: A je to dost podobné, ať jde o kastroly, kočky nebo lidi. Jak je to skvělé, jak vám rozumí, jak je to pro vaše dobro.  Já třeba v normálním životě nesnáším, pokud mi někdo říká, že je něco pro moje dobro. Jsem na to odmala zvýšeně citlivá. Ale lidi na to rádi slyší a já to chápu.

Mě fascinovala věta „Když otevřeš nějaký svoje něco, tak se s ní propojíš“. Tím je asi řečeno vše.

Ivana Lokajová: Ano, tohle vyjadřování bylo typické třeba pro Lenku Krutilovou z Aktipu.  Mimochodem, otevřela si školicí středisko v oblasti komunikace, sebepoznání a diplomacie, vesele podniká dál. Asi pořád tímhle stejně pavlačovým stylem.

To je ta, co radila „vykadit“ rakovinu?

Ivana Lokajová: Ano, to je ona. Paní s vymyšleným titulem z psychologie.

Šárka Maixnerová: A ještě jeden fígl v tom je, tihle šarlatáni, jedno v jakém oboru, navozují pocit výjimečnosti. Že vědí něco víc. Neřeknou vám co, ale když se dostanete do jejich blízkosti, tak dostanete šanci se to „něco víc“ dozvědět. Nabízejí lidem, kterým nestačí vést obyčejný, normální život, něco víc. Konečně získají dojem, že se s jejich životem něco výjimečného stane.

Ivana Lokajová: A hlavně vám vždycky řeknou „Vy tu schopnost máte! Jenom je potlačená.“ Takže vám pošimrají ego. Mně třeba paní Krutilová řekla, že jsem anděl. A pak mi psala spousta lidí a ona prý každému řekla, že je anděl.  Ale v tu chvíli je to příjemné… jste anděl.

Docela mě konsternovalo, když jsem se ve vašem pořadu dozvěděl, že na čištění bytů od duchů najdete skoro tolik odkazů jako na běžný úklid.

Ivana Lokajová: A to si představte, že jsem to všechno musela dávat v televizi do účtárny. Jedno čistění bytu za druhým…

Stalo se vám někdy, že vás pak konfrontovali? Že se cítili uražení? 

Ivana Lokajová: Většinou hodně vyhrožují, zahlcují sociální sítě a snaží se aktivizovat svůj fanklub. Oni se o své „dobré jméno“ rvou, jde jim o velké peníze.

O co šlo v dílu o zvířátkách?

Šárka Maixnerová: Taková primitivnost. Bůh víkde odchytávají nemocná zvířátka, fotí je, pak to dávají na facebookové stránky s nějakým srdceryvným příběhem, novináři na to letí, třeba Blesk se svou rubrikou Blesk tlapky to pak přebírá. Je to takové „vybíráme na kočičku, která nemá nožičky na nové titanové tlapky“.  Každý, kdo má všech pět pohromadě, vidí, že to je divné. Ale ten obrázek týraného zvířátka vás dostane, vzbudí ve vás emoce a vy už moc nepřemýšlíte, kam peníze vlastně posíláte. A především – na konci příběhu kotě titanové nožičky samozřejmě nemá.

Ivana Lokajová: Ale lidi peníze posílají. A ne malé. Třeba právě na kotě bez nožiček to bylo více než sto tisíc. A s těmi penězi si můžete dělat, co chcete. Mě vždycky fascinovalo, že si lidi nezjistí víc, než někam pošlou peníze. Stačí si rozkliknout transparentní účet a vidíte, že zatímco na Facebooku žebrají o 300 korun na podložky pro postižená zvířátka, na účtu mají 800 000 korun.

Měla jste někdy dojem, že s tím musíte seknout? Že už to nevydržíte?

Ivana Lokajová: Když jsme točili Infiltraci Obchod s důvěrou, to bylo o klasických šmejdech, tak jsem týden dělala v call centru, kde jsem prodávala výživové doplňky. A po týdnu jsem zjistila, že mi to opravdu jde. Umím mluvit, jsem herečka a prodala jsem toho z těch holek v call centru nejvíc. A najednou jsem se přistihla, jak si říkám, jak jsem dobrá.  Udělalo se mi ze sebe tak strašně zle, že jsem na hodinu odešla.

Na co se můžeme těšit v dalším díle Infiltrace?

Šárka Maixnerová: My jsme pořád zavaleni podněty a tipy od diváků, postupně se tím probíráme. A když je něco validní a týká se to více lidí, tak si necháme udělat rešerši, projde to i přes právní oddělení – dělá se na tom třeba rok. Prozradit to nemůžeme, ale můžete nás čekat všude!

Šárka Maixnerová, režisérka
a spisovatelka

Je autorkou rady dokumentu z cyklu Příběhy slavných, Rodinné stříbro, Předčasná úmrtí, Příběhy železné opony, Podle práva, Tajné akce StB, Přísně tajné vraždy, Ta naše povaha česká, 13. komnata atd. i dlouhometrážních dokumentu. Napsala například knihu o umírání Bezmocná kniha (a osm dalších knih).

Ivana Lokajová, herečka

Zakládající členka Dejvického divadla, dlouholetá členka Divadla v Dlouhé, kde někdy hrajei na saxofon. V roce 2002 založila s kolegou Petrem Vargou divadlo LokVar, ve kterém píše, hraje, produkuje, dělá řidičku a kulisačku a je šťastná. V poradu Infiltrace hraje „infiltrátorku“, která skrytou kamerou natáčí podvodníky v akci.