Postřehy M.Z.: Češi šijí, Srbové pijí

Pandemie koronaviru nám ukázala hodně věcí, kromě jiného i to, že národní stereotypy jsou prostě realita. Češi se ukázali jako kutilové schopní vyrobit na koleni statisíce roušek, až si toho obdivně všimli i v americkém tisku, kde čtenářům vysvětlili, že to je pozůstatek té divné doby jménem komunismus, kdy nic nebylo k dostání a co si kdo neudělal (nebo neukradl), to neměl.

A také jsme prokázali až překvapivou disciplínu, kterou by nám mohl závidět kdejaký italský starosta. O tom se mohl přesvědčit každý, kdo viděl videa, kde zoufalí starostové s vpravdě italským temperamentem prosí občany (a nejen prosí, ale i hrozí), aby proboha vydrželi sedět doma a nezneužívali například venčení psů k tomu, aby dům opouštěli desetkrát denně („má snad každý pes prostatu?“ ptal se jeden starosta). Srbové zase jakákoliv omezení vesele ignorovali, takže vláda musela zavést na tři dny absolutní zákaz vycházení. Ale kdo by poslouchal vládu, jejíž epidemiolog ještě 26. února uklidňoval Srby s tím, ať pošlou manželky nakupovat do Milána, protože „tam teď budou velké slevy a ženy chrání před virem estrogen“. 

Zajímavá je i metoda nošení roušek. U nás devět z deseti občanů chápe, že jejich principem je zakrýt nos i ústa, tedy místa, kudy se šíří kapénky a tudíž potencionálně i infekce. Na Balkáně a na Blízkém východě pochopili roušku jako nový módní doplněk, který se nosí na bradě – u mužů asi k zakrytí vousů…Když jsme u roušek, tak víte, proč jejich nošení třeba v zemích Beneluxu nebylo povinné? Protože žádné neměli a neuměli si je ušít. Pro vládní představitele bylo tedy jednodušší vyhlásit, že roušky nejsou potřeba a stačí pouze udržovat předepsané rozestupy.  Mimochodem, až si budeme naříkat, jaký jsme to národ nenechavců, nezapomeňme, že železné rezervy hygienických pomůcek  v Lucembursku někdo ukradl a vláda musela nasadit armádu, aby hlídala sklady…


Někde mají i problémy náboženského rázu. V Izraeli vrchní rabinát vyhlásil zákaz líbání mezuz (krabičky se svatým svitkem na dveřích židovských domácností), ale u tohoto opatření ultraortodoxní komunita skončila. Kolektivní modlitby, studia Tóry a hromadného slavení šábesu se odmítla vzdát. Nejvíc nakažených je tudíž v Jeruzalémě a v ultraortodoxním městě Bnei Brak, kde se pořádají policejní razie v náboženských školách (ješivách). Strážníci odhánějí studenty ješiv od svatých spisů a ti na ně drze pokřikují, ať se od nich drží na hygienickou vzdálenost dvou metrů.

Když jsme u Izraele…  Izraelci jsou fanatičtí cestovatelé, takže se vraceli po tisících domů a vláda je strkala do karantény do hotelů. A to i do těch lepších. Ty se rázem staly nejzábavnějšími místy v zemi, protože když už byli lidé izolovaní v hotelu, rozhodli se to pořádně oslavit a většina tak prožila takový pěkný čtrnáctidenní mejdan. To v Srbsku to měli horší, tam izolovali podezřelé na koronavirus na stadionu. Aby se tomu  lidé nevyhýbali, prezident v televizi předčítal, co dobrého tam mají ke snídani, obědu i večeři, a na zmínku o tom, že se tam  prý pije, odvětil, že jim nějaký alkohol klidně osobně ještě donese…

Matyáš Zrno