Oblast mezilidských vztahů (zejména těch partnerských) je velkou příležitostí k růstu a vlastnímu sebepoznání, díky kterému můžeme směřovat k tomu nejlepšímu v nás samotných. Často je to velmi náročný proces. Naše vztahy totiž nepojednávají jen o obrovském naplnění a radosti, ale také o bolesti, úzkosti, strachu a nejistotě.
Velkým zdrojem bolesti (nejen ve vztazích) je naše zraněné vnitřní dítě, kterému v dětství chyběla láska a podpora. Toto nešťastné „dětské Já“ pláče, bojí se, pociťuje zklamání, nevěří sobě ani druhým. Můžeme si ho představit jako určitou část v našem nitru, která je spojená s naším dětstvím. Ta se v určitých situacích oživuje a ovlivňuje naše prožívání i chování. Je to část, která v dětství zažila nepřijetí, kritiku, zradu, ponížení i jiná zranění. Tento hluboký prožitek se pak může stát naším programem a scénářem, který nevědomě přehráváme třeba i celý život.
Nejsem dost dobrý!
Když se nás například dotkne chování druhého člověka, jeho reakce či nějaká poznámka, můžeme uvnitř cítit hlubokou bezmoc našeho vnitřního dítěte – přesně takovou, jakou jsme prožívali, když jsme byli malí. Tyto nezpracované pocity z dětství mohou omezovat náš současný život a my se pak utápíme ve svých bolestech a trápení. I v dospělosti se dál chováme jako dítě a naše způsoby zvládání zátěžových situací jsou omezeny jen na ty, které jsme měli k dispozici, když jsme byli malí.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.