Jak spolu mluvit o sexu

Sex táhne. Přitahuje pozornost, kdekoliv se objeví. Čteme si o něm, sledujeme žhavé filmové scény, probíráme ho v diskusích na internetu… O to překvapivější může někdy být, jak obtížné je o něm hovořit se svými nejbližšími – partnery, partnerkami. Na první pohled se zdá být zvláštní, že kolem tématu, kterého je kolem nás plno, najednou našlapujeme po špičkách a vlastně nevíme, jak do toho.

Je to ve skutečnosti celkem logické. Partner či partnerka jsou pro nás těmi nejbližšími a tudíž těmi, na kterých nám velice záleží. Čím důležitější pro nás někdo je, tím bolestnější může být potenciální nepochopení, odmítnutí či ztráta. A čím více před druhým odhalujeme své nejniternější touhy, tím zranitelnější si můžeme připadat. Počítáme se všudypřítomnou nejistotou, že jakkoliv dobře si myslíme, že toho druhého známe, vždy se může objevit něco, v čem soulad zkrátka nenajdeme. A tak přesto, že na jedné straně toužíme po spojení a přijetí a v ideálním případě také prožití toho, co bychom rádi, současně nás mohou nahlodávat myšlenky typu: „Co když to bude trapné?“, „Co když se zesměšním?“, „Co když mu to bude odporné…?“


Nádech, výdech, jdeme na to 


Tyto obavy mohou člověka natolik ochromit, že raději jakýkoliv pokus o komunikaci vzdá ještě dřív, než vůbec začne. Nastoupí racionalizace a bagatelizace: „Vždyť ono to není tak podstatné,“ „Měla bych být vděčná za to, co mám, a neřešit blbosti,“ nebo „Jsou důležitější věci ve vztahu než sex:“Ale pokud cítíte, že potřebujete v nějaké části vašeho života něco jinak (ať už jde o sex, nebo cokoliv jiného), nečekejte, až se změní podmínky okolo vás, a neočekávejte, že se váš protějšek sám dovtípí –může jít o drobnost, kterou byste rádi zpestřili váš intimní život, ale může jít také doslova o nezbytnost, o které víte, že bez ní to zkrátka nebude ono. Nikdo z nás neumí číst myšlenky – ani váš protějšek, a dokonce ani psychologové. Pokud něco chcete, nezbývá než se stát iniciátorem změny. Zůstat ve své bezpečné bublině a neriskovat je určitě také varianta, ale je dobré zvážit, jakou cenu za to zaplatíte. Možná prožijete dlouhý a klidný společný život, ale zároveň nikdy společně neprožijete to, po čem toužíte. Připomíná mi to mé oblíbené úsloví: Pokud se nezeptáš, odpověď bude vždycky znít „ne“. Ráda bych vám proto nabídla několik tipů, jak komunikaci o vašich touhách otevřít. A pokud vás zaujmou, můžete je zkusit nebo se nechat inspirovat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Zdeňka Pospíšilová