Partnerské podpásovky

Od šedesátých let minulého století už ženy pod vlivem sexuální revoluce a emancipace nevidí svou primární roli v mateřství a oběma pohlavím společnost více toleruje nevěru a mnohočetné (i paralelní) sexuální vztahy. Současně se poprvé veřejně propírá dříve utajované obtěžování a šikana v rodině, ve škole a v zaměstnání. Jenže s důslednějším trestáním týrání všech generací v rodině se z aktivní agrese a fyzického násilí stává skrytější manipulace a „podpásovky“ zaměřené na oslabení zdánlivě „dominantního“ jedince ve vztahu. V rodinách tedy někdy narůstá pocit ohrožení, žárlivost a pasivní agrese, která se projevuje právě takto skrytě. Vznikají novodobí manipulátoři.

Již v roce 1970 Nataša Tanská v knize Vyznáte se v tlačenici? popisuje různé techniky lidí „s ostrými lokty“. Po roce 1989 se k nám dostalo mnoho literatury o manipulaci a technikách manipulátorů i deprivantů (dříve psychopatů) a řada českých psychologů i lékařů (prof. František Koukolík) se této problematice věnuje.


Šikovní manipulátoři

Co je to tedy manipulace? Je to nepřímé jednání, kdy ten či ta, kdo touží ovládnout partnera v různých typech vztahů, používá různé techniky k tomu, aby svou „oběť“ oslabil/a a měl/a „navrch“, aniž by vzbudil/a podezření.

Manipulátoři používají různé taktiky a většinou útočí na pocity svých obětí spíš mimoslovně (gesty, tónem hlasu, výrazem obličeje), ale i výběrem slov či tím, nač kladou důraz při rozhovoru. S manipulátorem oběť většinou nevědomky spolupracuje právě proto, že manipulaci neodhalí, nebo odhalí, ale neví, jak se jí bránit. Znáte to jistě z různých situací sami: Manipulátoři nebývají adresní a konkrétní, ale spíš se uchylují k

1. zobecňování a užití spojení „ty vždycky…“, ty pořád...“, „každý slušný člověk ví…“

2. nekonečnému rozebírání toho, co vědí, že nás trápí – týrají nás psychicky – „vysvětli mi, proč…“

3. posilování naší nejistoty, vzbuzování pocitu ponížení, studu a viny – „ty nikdy neuděláš…“

4. vyžadování vděku za něco, co pro nás udělali – přitom to, co dostávají od nás, berou jako samozřejmost, „to se ti hodilo, když jsem ti půjčila auto, a teď mi nechceš půjčit pár korun…“

5. nenápadnému ponižování – „no jo, to jste celý vy ženský – vy chlapi“

6. zastrašování „tohle se ti jednou vymstí“, „co si to ke mně dovoluješ?“

7. dávání „nálepek“ a výsměch – „náš rozumbrada, no jo, naše citlivka“

8. vytváření pocitu nerovnosti – „musíš, nesmíš“, a nedostatečnosti – „ostatní jsou lepší, chytřejší…“

9. nespravedlivému srovnání a nadřazování svých zájmů

10. nerespektování našich hranic – „co ti to udělá?“, „přece víš, že mě by potěšilo…“

Nenechte si ujít: Ekmanova metoda: Jak číst emoce, Online terapie jako vzájemná návštěva, Rozvod: Jak se podělíme o přátele?

V kontaktu s manipulátory si můžeme všimnout několika typických manipulativních postojů. Nejsnáze odhalíme manipulátory – diktátory. Vytvářejí v nás pocit, že musíme rychle a ochotně vyhovět příkazu, zákazu nebo požadavku bez ohledu na to, že máme jiné priority nebo nemáme čas, případně že jsme sami v obtížné situaci. Chybí jim soucit, pochopení, neomlouvají se za své omyly a chyby, ale zveličují ty naše, skáčou do řeči, překrucují to, co bylo řečeno v jiném kontextu, a zastrašují nás a ponižují. Pokud nesouhlasí oni s naším názorem, „prostě to tak je“, zatímco my svůj názor musíme obhájit, vysvětlit – a stejně nás neposlouchají. V partnerství se tito jedinci prosazují jako malí i velcí tyranové, urážejí (se), mračí, zvyšují hlas a dokazují nám svou (neexistující) moc nad naším životem. Nevěřte jim a s odvahou se jim postavte.

Placená zóna

Kateřina Cajthamlová