Co bylo před "vynálezem" Vánoc?

Vánoce se samozřejmě počítaly již od středověkých dob mezi církevní svátky, avšak podle všeho nepatřily k těm nejvýraznějším – daleko větší pozornosti se těšily svátky spojené s místním patronem a Pannou Marií, o Velikonocích nemluvě. Velká veřejná procesí a ceremonie byly spojeny se svátkem Všech svatých 1. listopadu a se svátkem Očištění Panny Marie 2. února (lidově známějším jako Hromnice). Vánoce se těšily o poznání nižšímu zájmu. 

Oslavy a hostiny 

Počátky slavení vánočních svátků v jisté formalizované podobě nejspíš lze hledat v prostředí panovnických dvorů pozdního středověku a renesance. Byly to ovšem úplně jiné Vánoce, než jaké známe dnes. Součástí dvorského života byl koloběh oslav a aktivit odpovídajících roční době, přerušovaných rytmem náboženských svátků a půstů. Jelikož v zimních měsících bývaly omezené možnosti lovu a venkovských zábav, užíval se tento čas k hostinám a kostýmním oslavám. Například v Benátkách, centru středověkého obchodu, byly vánoční svátky ve znamení karnevalu a hostin s exotickými kostýmy. Hostiny byly až do 18. století v Evropě klíčovou společenskou aktivitou, protože představovaly hlavní a důležité místo setkávání, navazování kontaktů a seznamování. Jelikož v průběhu listopadu obvykle ustávaly sezonní práce a odváděly se nájmy a feudální poplatky (nejčastěji tomu bývalo k sv. Martinu, 11. listopadu), znamenal advent také dobu, kdy se na trh dostávaly odvody vrchnosti (na venkově byla feudální renta placena naturální formou, nikoli v penězích) a zvýšila se obchodní výměna. Vazači knih typicky udávali zvýšený objem práce před vánočními svátky. 

Čtěte dále: Jak přežít pracovní úspěch, Když tělo stůně za duši, Domov, nebo jen místo k přespání?, Panenství: Hodnota, nebo přežitek?

Zde lze částečně spatřovat souvislost s tradicí vánočních darů. Ve venkovském prostředí bývalo ale zvykem obdarovávat se na svátek sv. Mikuláše. Zmíněného 6. prosince symbolicky končily zemědělské práce a lidé si mohli předat své přebytky. Není to ale jediný zdroj tradice vánočních dárků. Jak se řádilo na anglickém dvoře Vzhledem k obnovenému zájmu o antiku se v prostředí renesančních dvorů vánoční oslavy propojily se slavením římských saturnálií, které se údajně vyznačovaly nevázanou veselostí a „převracením rolí“, kdy si otroci hráli na své pány a naopak. Namátkou u dvora Jindřicha VIII. (fakticky jediný velký panovnický dvůr v britských dějinách až do 18. století) se vánoční svátky nesly ve znamení série zábav, jejichž hlavní postavou byl „Opat pošetilosti“, případně zvaný také „Pán zmatku“, který předsedal hostinám a určoval zasedací pořádek bez ohledu na společenské postavení. Král také jmenoval chudého chlapce „biskupem bláznů“ a ten po tři dny sloužil k pobavení dvora jako kaplan. K řadě aktivit, jako byla maškarní představení, se dveře paláců otevíraly prostým lidem, kteří se tak mohli pobavit s králem a jeho dvořany. Tato vánoční představení si nepředstavujme jako dnešní divadelní inscenace. Například na Vánoce roku 1510 uspořádal Jindřich VIII. kostýmní představení, během něhož se ráno převlékl s jedenácti společníky za Robina Hooda a jeho tlupu. V zelených pláštích s kápěmi vtrhli do královniny komnaty, což spící královně Kateřině Aragonské a dvorním dámám způsobilo „viditelné rozpaky“. Následně se dámy musely dát s nezvanými návštěvníky do tance. Obdobně se během vánočních svátků pořádaly rytířské turnaje.