Rozptýlení digitální doby

Zažíváme vyčerpání z digitálního života? Co s tím? Digitální věk efektivně mění naše mozky. Soustředění a kritické myšlení jsou dnes v ohrožení. Jak to zařídit, abychom se dokázali ukotvit v nekončící bouři podnětů a nestali se jejich bezmocnými otroky?

Neudržíme pozornost déle, než trvá video na Instagramu. TikTok nám s udržením pozornosti příliš nepomáhá. Dennodenně jsme vystaveni neustálému přísunu informací. Může se stát, že se ztrácíme sami sobě i druhým. Můžeme se sami sobě odcizit, jak píše Andrew Sullivan v „I used to be a human being (Býval jsem lidskou bytostí)“. „Nikdy nekončící bombardování novinkami, drby a obrázky v nás vyvolalo maniakální závislost na informacích. Mě to zničilo. A vás to může zničit taky.“ Nedaří se nám ponořit do vykonávaných činností. Ztrácíme trpělivost. V posledních letech spatřujeme znatelný pokles empatie u mladých lidí. Empatie se netýká pouze soucitu s ostatními, ale je také o hlubokém porozumění druhému. Pokles empatie lze z velké části připsat neschopnosti mladých lidí orientovat se v online světě, aniž přitom ztratí přehled o svých skutečných vztazích v reálném čase. Když se nám nedaří orientovat ve světě, tak ani neporozumíme druhému. Technologie tak způsobují odloučení. Mění se to, kým jsme jako jednotlivci, ale také kým jsme jeden druhému.  

 

Kouskujeme svoji pozornost na stále menší intervaly. Toto kouskování hloubkovému myšlení nijak neprospívá. Dalo by se říci, že nás digitální doba připravuje o smysluplnost a spokojenost v zaměstnání i v osobním životě. Proto je současný vztah k technologiím neudržitelný. Stáváme se digitálně vyčerpanými. O to více v době náročných společenských situací, jako je ta dnešní, kdy jsme neustále bombardováni informacemi. Nejen zprávami o současném stavu a jaká opatření můžeme sami podniknout, ale také nepřeberným množstvím názorů, komentářů, videí a konspiračních teorií. Informace námi procházejí. Zmatek z přesycenosti zůstává. Dochází tak k významným kognitivním změnám, a tak se jen můžeme ptát: „Změní se charakter naší pozornosti? Co když budeme konzumovat informace pouze z médií, která staví na bezprostřednosti? Na rychlém přecházení z jedné úlohy na druhou? Na neustálém sledování rozptylujících prvků místo vědomějšího upření naší pozornosti? A jaký dopad budou mít důsledky koronavirové doby na pozornost?“ Může se zdát, že ztrácíme nejvzácnější komoditu dnešní doby, kterou je pozornost a soustředěnost. 

 

Vztah naší kultury k digitálním médii je komplikovaný. Míchá se škodlivé s užitečným. Unavuje nás pocit, že jsme se stali otroky svých zařízení. Ocitáme se v prostoru plném smíšených emocí. Radujeme se nad možností objevování inspirujících fotek na Instagramu. Zároveň se užíráme, jak nám notifikace nabourávají večery s přáteli nebo knihou. Čeká nás digitální úklid. Digitální úklid nám poskytne prostor pro ujasnění našich hodnot, co skutečně chceme. Rozšiřování digitálních médií proměnilo způsob, jakým konzumujeme média. Změnu způsobu konzumace ale můžeme vidět také jako výzvu, nikoliv jako ohrožení. Čtení delších textů nás vede k rozjímání, k hlubokému zamyšlení. Jedná se o projev odolnosti v krajině plné rozptylování. 

Na druhou stranu s sebou digitální doba přináší nejmasivnější explozi tvořivosti, vynalézavosti a objevování v dějinách lidstva. Abychom nezůstali explozí zavaleni, je dobré si uvědomit, co pro to můžeme udělat:  

  1. Maximalizujme přínosné informace a odfiltrujme odpad 

Důležité tedy je nepodléhat tzv. novelty bias (primárnímu zaujetí vším novým). Neprojíždět všechny nové příspěvky nebo zprávy. Uvědomit si, že je v pořádku, když nám utečou nějaké maličkosti, a že je mnohem horší postrádat velké věci, o nichž s jistotou víme, že nám zlepšují život. Sociální média nabízejí skvělou příležitost něco opravdu získat a růst. Je to jako chodit po laně… většina z nás potřebuje najít rovnováhu. Maximalizovat přínosné informace a odfiltrovat odpad.  

Placená zóna

Adam Táborský

Související články