O tvořivé pasivitě a tísni „falických žen“

Psychoanalytik Jan Šikl v osobním pohledu na to, kdo je to silná žena, nabízí několik archetypových situací, a především zdůrazňuje, že obraz ženy hrdinky je dynamický a proměnlivý.

Žena hrdinka – silná žena. Co vás napadne, když se to vysloví?

Jak proměnlivý v čase je obraz ženy – a také ženy hrdinky či silné ženy. Otázka „hrdinství“ je nadmíru složitá. Hrdinky mohou žít skryty v rámci hrdinského příběhu, dalo by se říct odcizeny sobě, podřízeny dobové představě hrdinnosti, ale mohou též naplňovat hrdinský mýtus, být jím posíleny a ztělesňovat tak archetyp hrdinky. 

Uvedl byste nějaký příklad? 

Hned mě napadá jeden dobrý spíš pro Hollywood – Johanka z Arku. Pod mnoha nánosy barev, stylizací a interpretací v ní můžeme vidět jak světici, tak polopsychotickou ženu s nejasnou sexuální orientací... A pokud přidáme správného „bradapitta“, skoro se nedá nevydělat. 

Ale třeba je to i tak, že v mýtech je podstatná esence dobového obrazu ženy hrdinky, která vyzvedává nějaký zásadní aspekt ženství.

Možná je to trošku mimo souvislost, ale možná ne. Co byste řekl o „hrdince“ křesťanského náboženského příběhu, Panně Marii?

Předesílám, že k Panně Marii chovám úctu, která mi nedovoluje ji psychologicky interpretovat, protože v takové interpretaci je vždycky kus manipulativní moci. Nicméně v mých očích je Marie představitelkou pozice specificky nehrdinské, a přece absolutně silné a statečné.

Placená zóna

Jan Šikl

Autor je psychoanalytik a jungiánský analytik, má evropský certifikát v psychoterapii. Je akreditovaný supervizor Českého institutu pro supervizi a lektor výcviků SUR. Působil v centru RIAPS, nyní pracuje v soukromé praxi v Praze.