Mladí to nemají lehké

Mnozí mladí dospělí opustili své dětství moc brzy. Bývají vyzrálejší než jejich rodiče. Někdy za ně přebírají zodpovědnost. Někdy se za ně stydí. Samozřejmě, netýká se to všech. Osobně se však s těmito předčasně dospělými dětmi setkávám až příliš často.

Jiný jazyk, než na jaký jsme zvyklí

Obvykle se názory mé generace či generací starších točí spíše na téma: „Vždyť oni vůbec nevycházejí ven! Nemají žádnou zábavu, jen telefony a počítače. Bez wifi by nedali ani ránu. Nevědí, co se životem, a nedá se jim porozumět. Ničeho a nikoho si neváží! Chtějí jen cestovat, užívat si a na nikoho se nevázat. Vždyť oni spolu vůbec nekomunikují!“ 

Já si myslím, že komunikují – dokonce velmi dobře a zajímavě. Jen v mnoha případech používají jiný jazyk, než na jaký jsme byli zvyklí. Mnohdy však nemají na vybranou. Doba na ně klade požadavky, s nimiž musí držet krok. Možná nikdy nebudou mít vlastní bydlení. Tíží je nejistota zaměstnání, peněz i vztahů. Jsou zatěžkáni problémy, které předchozí generace mohly přehlížet a mávnout nad nimi rukou. Sami si chtějí vybrat, koho budou respektovat. Sami si chtějí vybrat svoji životní cestu. Někdy ale tápou, jak na to.  

Od starších generací častokrát slyší odsouzení a nepochopení: „Vůbec nevím, proč řešíš sucho, záplavy nebo školy v Africe. Stejně s tím nic neuděláš. Myslíš, že zrovna ty zachráníš svět? Prosím tě, vždyť si ani neumíš udržet práci. Měníš ji co půl roku. Ty vůbec nevíš, co je to zodpovědnost. Vy jste prostě strašně přecitlivělí. To je pořád nějaké hledání smyslu, hledání smyslu… Co čekáš, že najdeš?!“

To, že jsou citliví (k různým životním tématům), je velká pravda. Bojují v sobě a bojují i navenek. Bojují s globálními problémy a bojují ve svém životě. O svoje štěstí, vztahy, porozumění. Jsou vzdáleni druhým lidem i vrstevníkům. Je pro ně těžké splnit standardy jejich vlastních sociálních skupin. 

Samozřejmě se to netýká všech. Ale fakta jsou nekompromisní. Výzkumy ukazují znatelný nárůst úzkostí, depresí a sebepoškozování. Nemají čas být dětmi. Nemohou si hrát. Kvůli vrstevníkům mnohdy musí předstírat, že jsou dospělejší, než by vlastně chtěli být.