Co vše obnáší psychoanalytická situace? Jaký je vztah mezi analyzandem, tedy klientem, a analytikem? Jak moc je při psychoanalýze důležitá teze „poznej sám sebe“? Tyto i další koncepty přibližuje ROMAN TELEROVSKÝ.
Psychoanalytická situace
Psychoanalytickou situaci můžeme vymezit volně asociujícím analyzandem – klient podstupující psychoanalýzu – a nezaměřeně naslouchajícím analytikem. Od analyzanda se očekává, že bude vleže na pohovce co možná nejvolněji sdělovat vše, co mu přijde na mysl. Analytik sedí za ním a všemu naslouchá s volně plovoucí pozorností, neusměrňuje, nehodnotí. V ideálním případě se oba setkávají každý den. Tím se vytvářejí podmínky pro intenzivní emocionální zkušenost a oboustrannou citovou účast, což samo o sobě už má transformující a integrující potenciál.
V tomto specifickém uspořádání se začíná odvíjet psychoanalytický proces, který je určovaný souhrou převážně nevědomých motivů a nastavení obou zúčastněných. Analyzand a analytik společně a přitom každý sám vstupují do intrapsychického a interpsychického labyrintu svých myslí a v něm se pouštějí do nalézání sebe sama i sebe navzájem.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.