S každým novým klientem nebo klientkou se objevuje nový člověk, kterého lze v terapii rozebírat a analyzovat. Celkový obraz však často psychoterapeutům uniká. Jaké jsou hlavní předpoklady úspěšného procesu léčby?

„Zkoumat plíce bez kyslíku je úplná pošetilost,“ dočetla jsem se kdysi a tato myšlenka se mi zaryla hluboko do mozkových závitů. Souvisí totiž úzce s mým povoláním psychoterapeutky. Dlouhé roky se ve školách učíme analyzovat problémy a rozebírat je na zvladatelné díly. Často ale zapomínáme udělat na závěr syntézu celého procesu. Na obrazech zkoumáme figury, jednotlivé barevné pigmenty a tahy štětcem, ale dílo samotné nám uniká. V psychoterapii se tento nešvar objevuje také. S každým novým klientem nebo klientkou získáváme nový příběh, nového člověka, kterého můžeme začít rozebírat a analyzovat. Desítky sezení se můžeme věnovat tomu, co přesně daný člověk prožívá, jak se u toho cítí, později se doptáváme na to, jak se cítil, když se cítil... a můžeme u toho významně terapeuticky mlčet nebo říkat „hmm“. Můžeme se také zevrubně věnovat komunikačním technikám, pilovat vyjadřovací schopnosti a psát detailní deníky o každém emočním zachvění. Filmový průmysl již většinu těchto klišé ztvárnil. Jedná se ale o naprosté zkreslení kvalitní psychoterapeutické práce. Co jsou tedy hlavní stavební kameny, s nimiž stojí nebo padá úspěch terapeutického procesu?


Kontext životního příběhu

Stejně jako je nesmyslné zkoumat plíce bez kyslíku, protože bez něj vlastně nikdy nefungují, nemá smysl zkoumat jedince bez sítě jeho vztahů. Když ke mně dorazí nový zájemce o psychoterapeutickou spolupráci, věnujeme zpravidla dvě až tři setkání mapování rodinných souvislostí. Zaznamenáváme síť vztahů do podoby rodokmenu, ale doplňujeme ho také subjektivními daty (takzvaný genogram). Zajímají nás okolnosti toho, jak klient nebo klientka přišli na svět, jak spolu vycházeli rodiče, v jaké atmosféře politické, finanční a sociální rodina žila.

Neumím si představit, jak bych terapeuticky pracovala s úzkostným klientem, u něhož bych nerozuměla kvalitě jeho raných vztahů, neznala kontext toho, čeho se může bát, co v historii zažil on nebo jeho rodina a co se nyní nějak maskovaně opět objevuje třeba ve formě úzkostí a panických atak. Ne všechny problémy ale leží v rodinném prostředí. Někdy přijde z harmonického zázemí klient, který trpěl šikanou či jiným poškozováním mimo rodinu. I na školní či zájmový kontext života je potřeba se doptávat a hledat místa, v nichž je uložena nastřádaná a zapouzdřená bolest, která o sobě může dávat nečekaně vědět a volat po ošetření.

Placená zóna

Dominika Čechová

Autorka je psychoterapeutka s vlastní praxí Counseling.cz. Kromě terapeutické práce a lektorské činnosti se věnuje popularizaci psychoterapie. Od roku 2020 je členkou výboru České asociace pro psychoterapii, kde má na starosti datovou sekci, spolupráci se zdravotními pojišťovnami a mediální komunikaci.