Online práce v psychoterapeutické praxi

Lpění na tradičních přístupech osobního setkání, nedůvěra v bezpečnost a soukromí online prostoru nebo technické nároky na zabezpečení přenosu mnoho terapeutů od poskytování online služeb odrazovaly. Fyzická blízkost se pro výkon psychoterapeutické profese dlouho jevila jako naprosto nenahraditelná. Oční kontakt, způsob stisku ruky, řeč těla a jiné indicie nám o druhém člověku sdělují mnohé. Online komunikace nás o tyto neverbální informace z velké části připravila. Nabízí ovšem jiné. Studie, které porovnávaly online intervence s léčbou tváří v tvář, došly ve všech případech k závěru, že obě formy terapie jsou stejně efektivní.

Co jsme se jako psychoterapeuti v online prostoru naučili? Jak vnímají terapie bez osobního kontaktu naši klienti? A co nás čeká do budoucna? Podle interních dat největšího profesního tělesa sdružujícího psychoterapeuty v České republice – České asociace pro psychoterapii – poskytuje online služby téměř třetina členské základny, tedy 405 členů z celkových 1400 (data jsou k červenci 2023). Regionálně sice existují drobné rozdíly – v Praze, kde sídlí téměř polovina z celkového počtu registrovaných psychoterapeutů, nabízí online služby asi čtvrtina z nich. V Jihomoravském kraji stoupá tento poměr na třicet pět procent a v Moravskoslezském kraji se blíží čtyřiceti pěti procentům. 

Tato data zatím nebyla podrobně zkoumána, nicméně rozdíly pravděpodobně souvisí s geografickou nedostupností psychoterapeutických služeb v rozlehlejších regionech. Online služby se staly pro mnoho lidí žijících mimo velká města jednou z možností, jak si odbornou psychoterapeutickou péči zajistit. I přesto, že je online intervence stejně efektivní jako setkání tváří v tvář, spolupráce mezi terapeutem a klientem je v online prostoru odlišná v několika aspektech.

Sdílený prostor

Většina psychoterapeutů pracuje v místnostech, které nějakým způsobem odrážejí terapeutovu osobnost, hodnoty a způsob práce. Příchodem do terapeutovny se klienti seznamují se základními pravidly: před prvním sezením se dohodne forma a místo setkání, upřesní se potřeba zvonění, čekání, klepání. Během sezení někteří terapeuti nabízejí nápoj, mají k dispozici kapesníčky, dbají na dodržení časových hranic. Po skončení terapie se s klienty dohadují na následném setkání, loučí se, vyprovázejí je… Online spolupráce může být poněkud překotnější. Některé platformy umožňují vyzvánění, v jiných je potřeba se přihlásit do společného prostoru a prostě se „zjevit“. Je tedy důležité si sjednat, kdo takový prostor chystá, na jaké platformě bude k setkáním docházet a jakým způsobem se budou řešit případná „zamrznutí“ nebo jiné technické výpadky.