Ničeho příliš

Mysl je dnes zřejmě více než kdy jindy vystavena nepřebernému množství podnětů, které však nedokáže zpracovat. Náš organismus na to zkrátka není stavěný, a není tedy divu, že digitální detoxikace se stává jedním z ústředních témat společnosti. Čím dál častěji je virtuální svět reálným problémem a tématem i v terapeutických sezeních a nemalou mírou přispívá k syndromu vyhoření. 

Tolik zpráv nepotřebujeme

Skrze digitální technologie k nám proudí tisíce informací, které nás formují a možná i deformují. Slovo informace pochází z latinského výrazu informare a znamená utvářet, vtisknout formu či tvar. Nejčastěji se používá právě ve smyslu utváření mysli. Informace s námi zkrátka něco dělají. Mít správnou informaci ve správné chvíli je k nezaplacení. Ale co všechny ty ostatní, které nepotřebujeme, a přesto k nám – do nás – proudí? Do jakého tvaru nás modelují? Roztříštěnost našeho soustředění, katastrofické vize světa, neustálé vhledy do dalších životů skrze sociální sítě, z toho pramenící srovnávání se, pocit nedostatečnosti, nespokojenost, stres, tlak na výkon, potřeba se sebeprezentovat a tak dál. To jsou jen některé z důsledků, jež lze snadno pozorovat na sobě i na lidech v okolí, pokud si nedokážeme pobyt v digitálním světě regulovat a čas od času se úplně „resetovat“ digitálním detoxem. 

Poselství starého Řecka

Dokud nebylo zaznamenávání a šíření zpráv tak dostupné a snadné, zveřejňovalo se patrně pouze to, co se nějak osvědčilo jako lidem prospěšné. Tak například nad vchodem do nejslavnější věštírny a posvátného místa ve starém Řecku v Delfách najdeme vytesané dva nápisy. První z nich je známé Gnóthi seautón, Poznej sebe sama, a druhý výrok Méden agan bývá překládán jako Ničeho příliš, nebo bychom mohli říct Všeho s mírou. Málokterá moudra lze použít na všechny situace v životě, to o vhodnosti míry je ale opravdu univerzální. A proto mohlo být zvěčněno na takto významném místě: měl se s ním potkat každý přicházející poutník. Za autory těchto takzvaných gnómat, což jsou stručně formulovaná morální naučení, je považováno Sedm mudrců. Prokázali svoji moudrost a mohli tak promlouvat k lidem.  

Potíž pro nás může nastat ve chvíli, kdy si uvědomíme, že nikde už se tak jednoznačně nepíše, kde a jak onu míru najít. Dozvídáme se pouze, že vše svoji míru má, a jsme nabádáni k tomu, abychom to měli na zřeteli. Je tak úkolem každého jednotlivého člověka, údělem jeho osobního hledání, odpovědnosti a odvahy k vlastní cestě, aby tuto míru ve věcech a svém konání zvažoval a nastavoval. Jde o neustálý životní pohyb mezi světem uvnitř a venku, od ostatních lidí k sobě, založený na předpokladu, že člověk je svou otevřeností a vnímáním vybaven pro to, aby tuto míru vycítil. Proto též nápis Poznej sebe sama. Tento výrok však není míněn jako pokyn k nějakému introspektivnímu sebestřednému sebezkoumání, ale k hledání toho, kdo jsem i nejsem já, svět a ostatní. Protože žádné „sebe sama“ jako individualizované já staré Řecko neznalo. Člověk byl přirozenou součástí přírody a obce, vždy ve vztazích, včetně vztahu k bohům, které mu zmíněnou míru ve všech oblastech jeho bytí pomáhaly určovat. Čisté zaměření se na sebe, jakkoli může být v některých fázích života potřebné, by mohlo vést ke zmatení a působit na nás nakonec obdobně jako digitální technologie, které nás od zdravých vztahů odpojují. 

Získat odstup

Detox bychom potřebovali od všeho, čím jsme až příliš ovlivněni, zasaženi, a to může mít různé podoby. Například i nutkavý seberozvoj, neustálá touha po sebezdokonalování, absolvování nejrůznějších kurzů a seminářů, v jejichž pozadí může stát strach z chyby nebo pocit, že to bez nich nezvládneme, že život plně neprožijeme. Co všechno jsme si nechali vnutit, a není nám to prospěšné? Jistá míra detoxu by například prospěla také maminkám, které nevěří svému vnímání a opírají svou výchovu o poznatky z odborných knih. Ve správné míře je všechno toto vhodné a dobré. Avšak pokud je toho příliš, může být detox důležitým krokem k získání odstupu, který nám umožní z jiného místa zahlédnout, čím a v čem žijeme, a především k znovunalezení vlastního hlasu. Takový proces očištění však chvíli trvá a má různé fáze. Jak říkal můj kolega a učitel Oldřich Čálek: „Neuróza se brání.“ Ano, nechce se nás pustit, a když jí „jdeme po krku“, o to víc se do nás pustí a vyzve nás na ostrý souboj. S tím je třeba počítat a připravit se. Při detoxu budeme pravděpodobně procházet fází s abstinenčními příznaky. 

Jan Amos Komenský kdysi napsal: „Kéž bych mohl více nebo chtěl méně.“ I on se ve své době, v níž žádné digitální technologie ještě neexistovaly, potýkal s vlastním lidským omezením. A přesto, že mnohého dosáhl, pral se se svými touhami a možnostmi. Perme se tedy i my, statečně a s pochopením, za zdravou míru v tom, čím jsme obklopeni a co na nás někdy doslova útočí.