Pacientovy patálie

„Ty pracuješ v psychedelickém výzkumu? A můžu se ho zúčastnit já?“ Věty, které opakovaně slýchám téměř vždy, když se zmíním o tom, že mým profesním tématem jsou psychedelika. Pokaždé si říkám, zda si lidé uvědomují, co to znamená stát se výzkumným subjektem.

Deprese podmínkou

Představte si, že máte diagnózu deprese – jinak byste nesplnili základní kritérium aktuálního psychedelického výzkumu, který běží v Národním ústavu duševního zdraví a jmenuje se PSIKET001. Tento výzkum je klinickým hodnocením, které srovnává účinek tří látek: zaprvé psilocybinu – synteticky vyrobené aktivní látky, která je v přirozené formě obsažená například v lysohlávkách. Řadí se mezi klasická psychedelika, je klasifikována jako droga bez léčebného využití, a patří tedy mezi látky zakázané. Druhým zkoumaným psychedelikem je ketamin. Jde o anestetikum a díky tomu je klasifikován jako lék. Má však účinky psychedelického rázu, a protože existují výzkumy prokazující jeho okamžitý pozitivní efekt při depresi, je možné jej používat i pro tuto diagnózu. Poslední látkou je midazolam – benzodiazepin –, lék na uklidnění. Tato studie je dvojitě zaslepená, což znamená, že nikdo neví (ani pacient, ani doktor, ani terapeut), jakou látku pacient v den D obdrží. Ale pěkně popořadě…

Jste tedy jedním ze 700 000 lidí, kteří vyhledali odbornou pomoc, protože vaše prožívání přestalo být snesitelné. Deprese a úzkostné stavy. Náročné ranní chvíle, kdy jen stěží dojdete do práce, střídají ty, kdy do práce opravdu nedojdete, protože jen vstát z postele vyžaduje tolik energie, a vy ji nemáte. Cítíte hluboký smutek, prázdnotu, beznaděj. To není vymyšlený a přehnaný scénář, s tímto se většina pacientů doopravdy potýká!

Když už situace začne být opravdu kritická, navštívíte psychiatra: „Dejte mi něco, co zmírní bolest. Řešit to nechci.“ Kolegové z psychiatrie často zmiňují, že není neobvyklé, že k nim lidé přicházejí a na své trápení chtějí úlevu ve formě léků, avšak bez zájmu otevírat zaprášené komory své duše a nahlížet na obsahy skrytých zákoutí sebe sama. Psychiatr jim v tom stejně mnohdy nepomůže – jeho role je v celém procesu jiná. Nabízí možnosti úlevy ve formě léků či jiných léčebných přístupů, psychoterapie obvykle není v jeho záběru, a rozhodně není v časových možnostech, které proplácí pojišťovna. Od toho jsou tu psychologové a psychoterapeuti.

A tak ty, kteří by se i chtěli podívat na kořeny svého trápení, čeká nelehké hledání spřízněné duše terapeutovy. Když se poštěstí a slovo dá slovo, započne dlouhodobá práce, tak trochu maraton, kdy člověk krůček po krůčku prochází kapitolami svého života. Psychoterapeutická práce přináší ovoce až z dlouhodobého hlediska, takže když vám není aktuálně dobře, může se zdát, že není moc platná. Ovoce na stromě ale taky nevyroste přes noc.

Placená zóna

Eva Césarová

vystudovala marketingové komunikace a adiktologii. Je spoluzakladatelkou České psychedelické společnosti a Nadačního fondu Sarava sloužícího k podpoře původních národů, například brazilských indiánů, a amazonského pralesa. Částečně působí v PSYRES, Nadačním fondu pro výzkum psychedelik a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Organizuje akce s psychedelickou tematikou a veřejně působí jako hlas pokorného a uvědomělého přístupu k psychedelickým látkám. 

Více informací – mimo jiné o možnostech podpořit výzkum účinků ayahuascy v tradičním prostředí – na adrese www.psyres.eu.