O emoční citlivosti z pohledu Pesso Boyden psychomotorické terapie

Pesso Boyden psychomotorická terapie (PBSP) je psychoterapeutická metoda určená ke zmírňování vlivu negativních emočně vztahových zkušeností z dětství na život v dospělosti. Jejími objeviteli jsou Albert Pesso (1929–2016) a Diane Boyden Pesso (1929–2016), americký manželský pár někdejších výrazových tanečníků a choreografů. V pohybovém vyjadřování emocí nalezli principy, na jejichž základě vyvinuli originální způsob léčení vývojových deficitů a traumat. Následující text je ukázkou z připravované knihy přibližující tento způsob psychoterapeutické práce širší veřejnosti. Ukázka zběžně nastiňuje několik základních pojmů metody.

Tvar a protitvar

Se svou citlivostí na reakce druhých lidí nejlépe vejdeme v kontakt, pokud zažijeme něco negativního: jsme-li nadšeni z úspěchu a chceme nadšení sdílet, dočista nám vezme vítr z plachet, zareaguje-li protějšek ve smyslu: „Prosím tě, nepřeháněj, stejně jsi měl víc štěstí než rozumu.“ Musíme pak zmobilizovat vlastní adaptační mechanismy, abychom překonali frustraci a nezůstal v nás pocit zklamání, hněvu a ponížení. Náš obličej bude ale v dané chvíli dozajista vykazovat zřetelné známky boje: k vidění bude ztuhnutí, výsledek reflexu úleku, dost možná také převaha poněkud křečovitých, tedy vůlí ovládaných pohybů v mimice, majících za úkol prosadit diktát dobrého vychování a nedovolit nastupující zlosti, aby šla do akce. V případném pozdějším zamyšlení snadno přijdeme na to, co jsme potřebovali: kdyby protějšek při naší zprávě pocítil a spoluprožil radost, rozevřel by doširoka oči, podíval se na nás otevřeným pohledem, hlavu povysunul naším směrem a vydal nějaké citoslovce. Na naší straně by v tu chvíli bylo všechno jinak: okamžitě bychom pocítili, že naši radost spoluprožívá. Lidové rčení „sdílená radost, dvojnásobná radost“ by platilo, stejně jako biblické doporučení „radujte se s radujícími“. Ano, radost se potřebuje zrcadlit v okolí, žádá si trochu „emoční nákazy“, zatímco smutek spíše inklinuje k vytvoření prostoru pro smutnění – samotný akt objetí svým „manuálním“ obepínáním trpícího symbolicky tento prostor nabízí. Strach si říká o ochranu nebo podporu, hněv má ve své atavistické podobě za úkol naopak u příjemce strach vyvolat. 

Popsané emoční chování v akci i v reakci je nenaučené. V prapůvodní podobě jde o archetypy adaptace, tedy vzorce pevně ukotvené v hlubinách evoluční paměti. Manželé Pessovi o nich začali uvažovat v abstraktní termínové polaritě tvar/protitvar: tvarem se označuje jakákoli forma emočního vyjádření, protitvarem se rozumí předobraz dobré reakce zvenčí, implicitně přítomný v mysli už v okamžiku spuštění daného chování. Vystihne-li reálná odezva zvnějšku v dobré míře a podobě předjímané, člověk prožije satisfakci. Prožitek satisfakce je v anglickém žargonu metody trefně nazýván click of closure, tedy „zaklapnutí“, okamžitá pocitová reakce „to je ono“. Zážitek je vyvolán a provázen sekrecí oxytocinu, „hormonu štěstí“. 

Placená zóna

Jan Siřínek

je klinický psycholog a certifikovaný terapeut PBSP (Pesso Boyden psychomotorické terapie). Má klinickou praxi v Praze a od roku 2012 je hlavním asistentem mezinárodního trenérského týmu, který vede výcvik v PBSP v České republice. Zároveň působí jako mentor a výcvikový terapeut. Usiluje rovněž o další rozpracovávání metody, rozšiřování aplikačních možností a jejich výzkumné ověřování. Od roku 2013 je předsedou České asociace PBSP, kterou v roce 2009 spoluzakládal. Kniha o Pesso Boyden psychomotorické terapii vyjde v nakladatelství Portál v roce 2025.