Transgender identity v dnešní době

Debata o genderu není nikterak nová a v psychoanalytické literatuře ji najdeme již ve dvacátých letech minulého století; její současné pokračování zasahuje řadu vědních oborů a nabývá pro jednotlivce nepostihnutelné komplexity. Její veřejná a celospolečenská část tuto složitost nejen není s to postihnout, ale často se omezuje na pár vyhrocených a poplašných hesel či frází. 

V posledním desetiletí sledujeme mezi odborníky na duševní zdraví zvýšený odborný zájem o problematiku transgenderu – zde budeme tento výraz vnímat jako zastřešující termín pro transgender, nebinární a genderově rozmanité osoby. Jedná se o široké spektrum vnímání vlastní feminity a maskulinity, které u některých lidí akceptuje tradiční rozdělení světa na muže a ženy a místy mu oponuje.

Trans lidé, kteří byli dříve dominantně klientelou specializovaných ambulancí a center, dnes přicházejí do běžných praxí psychologů, psychoterapeutů a psychiatrů. Akceptujeme, že přicházejí s běžnými potížemi jako jiná klientela a nemáme již tendence odesílat je na specializovaná (sexuologická) pracoviště. Ta vyhledávají trans lidé zpravidla za specifickým účelem medicínské tranzice. 

Porozumění transgender a genderové rozmanitosti zahrnuje uznání širokého spektra vyjadřování lidské identity. Transgenderové osoby jsou ty, jejichž genderová identita se liší od pohlaví, které jim bylo při narození přiřazeno, zatímco genderová rozmanitost zahrnuje škálu identit, které nemusejí přesně zapadat do kategorií „muž“ nebo „žena“, jako jsou nebinární, genderqueer a agender. Je přitom důležité akceptovat, že gender je hluboce osobní aspekt jedince, který může skutečně definovat pouze daný člověk. 

Každý máme svoje prožívání a vyjadřování genderu, u někoho se blíží stereotypnímu střednímu proudu a je mu v něm komfortně (a to platí jak pro trans, tak i cis osoby), jiní lidé jsou od těchto stereotypů značně vzdáleni a složitě hledají způsoby, jak by mohli svoji genderovou identitu bezpečně vyjádřit. Otevřená společnost, která oceňuje rozmanitost, může toto hledání usnadnit a podpořit tak duševní zdraví a psychickou pohodu celé populace. 

Genderová dysforie

Transgender a genderová dysforie jsou související, ale odlišné pojmy. Genderová dysforie je oproti výše popsanému zastřešujícímu pojmu transgender jasně definovaná medicínská kategorie charakterizovaná výraznou úzkostí nebo nepohodlím, které je způsobeno rozdílem mezi tělesným pohlavím a prožívaným a vyjadřovaným genderem. Pokud toto nepohodlí významně zasahuje do běžného fungování daného jedince a limituje ho dlouhodobě konzistentním a trvalým způsobem, mluvíme o genderové dysforii. 

Dlužno dodat, že ne všichni trans jedinci tyto stavy zažívají, protože úroveň úzkosti se může široce lišit v závislosti na osobních okolnostech, sociální podpoře a míře akceptace. Pro některé může sociální a/nebo medicínská tranzice dysforii zmírnit, ale není to univerzální řešení ani požadavek trans osob. 

Psychoterapie a trans lidé

Trans lidé vyhledávají psychoterapii z řady důvodů, jen v minimálním množství případů ale proto, že by chtěli ovlivnit vlastní identitu (konverzní terapie je považována za neetickou). Většinově hledají v terapii stejně jako většinová populace bezpečné místo a potýkají se se zcela běžnou problematikou: úzkostmi a depresivními potížemi, potížemi ve vztazích, sebedůvěrou, traumatizací, otázkami ohledně budoucího směřování svého života. Existuje nicméně i mnoho otázek genderově specifických. 

Řada lidí chce během terapie objevovat svoji genderovou identitu a formu jejího vyjádření, tak aby se cítili v bezpečí, přijatí a v souladu se svým vnitřním prožíváním. Zcela zjevným tématem je zvládání genderové dysforie a orientace v tom, jak s ní nakládat a jaké formy eventuální tranzice zvolit; jde o možnost zvažovat míru sociálních změn a medicínských zákroků, přemýšlení o očekáváních od tranzice. Část klientů vstupuje do terapie právě v období tranzice, aby měla dostatečnou formu podpory při této zcela zásadní životní změně. 

Další významnou oblastí je diskriminace a misgendering (úmyslné či náhodné přiřazování daného člověka k genderu, kterým se necítí být) a jejich zvládání. A nakonec jsou zde i vztahové otázky – kdo a jak daného člověka přitahuje, jak lze prožívat sexualitu ve vztazích, postupem času může přicházet i diskuse o zakládání rodiny. Podpůrně psychoterapeutické nebo edukační vedení zasluhují i nejbližší, zejména rodiče, kteří často přicházejí se stereotypní představou o tom, co se s jejich dítětem bude dít. Zpravidla značně předbíhají čas a nejčastěji vyjadřují obavy z chirurgických zákroků, a to i u dětí, které zatím k medicínské tranzici nesměřují. Na místě je pak edukovat, obavy mírnit a rozšiřovat spektrum možností, které mohou mladému člověku ulevit.