Příroda jako zdroj naděje

Přírodní cykly jsou živým důkazem obnovy a příslibem nových začátků. Příchod jara po tichu zimy, do níž nyní vstupujeme, jako by rozezvučoval nejen přírodní rytmy, ale i naše vnitřní struny. Návrat života nám ukazuje, že život pokračuje a vzkvétá i po obdobích bojů (po požárech, povodních, vichřicích) či stagnace (zima, sucho). Přírodní jevy nám připomínají, že stejně jako roční období jsou i naše životy cyklické, plné obtížných okamžiků následovaných novými příležitostmi a růstem.

O důležitosti přírodních cyklů a jejich symbolické rovině se zmiňovala také environmentální psycholožka Rachel Kaplan, když uváděla, že zkušenost s koloběhem a obnovou přírody nám pomáhá podporovat pocity optimismu a naděje. Když jsme svědky proměny krajiny, připomeneme si, že změna je přirozenou a nevyhnutelnou součástí života a že po těžkých časech často následují období rozkvětu. Vizuální stvrzení a prožitek odolnosti a obnovy v přírodním prostředí se stává hmatatelným, je to příběh naděje, již lze internalizovat, vzít za vlastní či se jí alespoň inspirovat.

Klid 

Naděje není jen o očekávání lepších zítřků. Vztahuje se také k nalezení klidu v přítomném okamžiku. Příroda nabízí tento pocit bezprostřednosti. Ponoření se do lesního prostředí, poslech šustění listí a dýchání čerstvého, zemitého vzduchu nás vtahují do kýženého „tady a teď“, což se může stát naším návykem či rituálem, jímž si připomeneme dostupnost zotavení, klidu a jasnosti.