Proč je psychoterapie pro starší generaci hůře dostupná?

Podle průzkumu České asociace pro psychoterapii (ČAP) z roku 2024 patří mezi nejčastější problémy, s nimiž lidé nad sedmdesát let vyhledávají pomoc psychoterapeuta, deprese, smutek a pocit, že život ztrácí smysl (uvedlo 24 % psychoterapeutů). Dále senioři řeší úzkosti (17 %) a mezilidské vztahy (16 %). Tyto problémy nejsou ojedinělé – s nárůstem věku přicházejí mnohé změny, které si žádají citlivé a dlouhodobé zpracování, což může psychoterapie nabídnout.

Výzkumy naznačují, že psychoterapie může být při řešení depresivních a úzkostných stavů mimořádně účinná. U klinicky závažných případů deprese se míra úspěchu pohybuje kolem 51 % a u úzkostných stavů dokonce 69 %. Tato čísla vypovídají o tom, že psychoterapie dokáže zásadně zlepšit kvalitu života seniorů, podpořit jejich vnitřní pohodu a pomoci jim najít novou motivaci. Přesto zůstává otázkou, nakolik je tato pomoc v Česku pro starší generaci reálně dostupná.

Geografická dostupnost – za odborníkem daleko

Dostupnost psychoterapie v Česku ovlivňují různé faktory. Jedním z nejvýznamnějších je geografická dostupnost. Ideálně by se měl klient ke svému terapeutovi pohodlně dostat, což je při pravidelných sezeních zásadní. Nařízení vlády stanoví maximální dojezdovou dobu k psychologovi či psychiatrovi na šedesát minut. V praxi se však ukazuje, že regionální rozložení odborníků je v Česku velmi nerovnoměrné. Západočeský region, konkrétně Karlovarský, Ústecký a Plzeňský kraj, trpí výrazným nedostatkem psychoterapeutů. Ačkoli celkové statistiky počtu psychoterapeutů v Česku neexistují, můžeme pro ilustraci vyjít z počtu členů České asociace pro psychoterapii (ČAP), která sdružuje téměř 2 000 psychoterapeutek a psychoterapeutů. V Karlovarském kraji najdeme v řadách ČAP pouze 10 osob a z nich jen jediná se specializuje na věkovou skupinu nad sedmdesát let. Tento deficit má zásadní dopad na seniory, kteří mají omezené možnosti cestovat a jejichž mobilita je často výrazně snížena.

Částečným řešením by mohla být jistě terapie online. Nicméně tento způsob má svá vlastní úskalí, zejména pro starší generaci. Mnoho seniorů nemá přístup k internetu nebo moderním technologiím, případně jim chybí technické dovednosti potřebné k připojení na online platformy. I ti, kteří technologie zvládají, mohou preferovat osobní kontakt, který je pro ně většinou přirozenější a přináší pocit větší blízkosti a důvěry. Navíc se v terapii často pracuje s emocemi a nonverbálními signály, což je v online prostředí obtížnější zachytit. Z těchto důvodů online terapie není vždy plnohodnotnou náhradou a pro mnoho seniorů zůstává osobní setkání s terapeutem nadále nenahraditelnou formou pomoci.

Finanční dostupnost – bariéra pro mnoho seniorů

Další bariérou bývá dostupnost finanční. Cena jedné hodiny individuální psychoterapie se v současné době pohybuje kolem 1 000 Kč. Pro seniory s nízkými důchody, kteří často musí šetřit i na základních potřebách, představuje tato částka značnou překážku. I když většina zdravotních pojišťoven již nabízí v rámci svých preventivních programů příspěvky na psychoterapii, zejména pro seniory mimo velká města je čerpání takového příspěvku stále komplikované. Navíc poskytování těchto příspěvků je omezeno jen na určitý počet sezení.

Kapacitní dostupnost – dlouhé čekací lhůty

Kapacitní dostupnost je další překážkou. Psychoterapie poskytovaná na pojišťovnu je totiž značně omezená kapacitou odborníků ve zdravotnictví. Psychoterapeuti ve zdravotnictví, u kterých mohou klienti čerpat terapii hrazenou pojišťovnou, mají obvykle dlouhé čekací lhůty – objednání na první sezení může trvat i vyšší počet měsíců. V případě terapeutů v živnostenských praxích bývá sice čekací doba kratší, ale na druhou stranu zde nastupuje výše zmíněná bariéra finanční.

Skrytá pomoc v sociálních službách

Velkou část psychoterapeutické péče poskytují i různé sociální služby, kde však psychoterapie není vždy na první pohled rozeznatelná. V těchto zařízeních, která se zaměřují na seniory a další ohrožené skupiny, mohou klienti často získat základní terapeutickou podporu. Problémem ovšem zůstává, že mnozí klienti nevědí, že by psychoterapii v rámci těchto služeb mohli čerpat. Podle výzkumu ČAP se jako psychoterapeuti označuje jen 15 % odborníků, kteří mají psychoterapeutický výcvik a v sociálních službách poskytují psychoterapeutickou podporu. Většina psychoterapeutické péče zde tak zůstává v jakémsi „skrytém režimu“.

Cesta k lepšímu – jak dál?

Přestože je situace problematická, blýská se na lepší časy. Příspěvky na psychoterapii v rámci preventivních programů zdravotních pojišťoven, byť na omezený počet sezení, jsou prvním krokem směrem k lepší dostupnosti psychoterapie. Komplexní a systémové řešení však stále chybí.

Aby se situace zásadně zlepšila, je třeba psychoterapii legislativně ukotvit. V současnosti stále neexistuje jasná definice, co psychoterapie obnáší a kdo ji může poskytovat, zejména mimo zdravotnický sektor. Jasné legislativní vymezení by pomohlo odlišit psychoterapii od nejrůznějších pseudoterapií a léčitelských zásahů. Klienti by byli schopni poznat, zda se objednávají ke skutečnému odborníkovi, který má nejen dostatečnou kvalifikaci, ale je také vázán etickým kodexem profese a celoživotně se vzdělává.

Velkou roli v této situaci hrají také praktičtí lékaři a jejich povědomí o dostupnosti terapeutické péče i mimo již kapacitně naprosto přetížené zdravotnictví. Právě oni jsou pro seniory bránou k další odborné pomoci. Z průzkumu společnosti Kantar z roku 2022 vyplynulo, že až 71 % respondentů by v případě psychických problémů hledalo odbornou pomoc právě přes svého praktického lékaře.

Dalším způsobem nasměrování, zejména v menších městech a okrajových regionech republiky, je doporučení na odbornou pomoc od známých nebo rodiny. Psychoterapie je ale stále využívána zejména v Praze, Brně a dalších velkých městech. V menších regionech po ní není taková poptávka, protože v populaci není dostatek osob, které by svou dobrou zkušenost sdílely s ostatními. Podle průzkumu Kantar by nicméně 95 % klientů psychoterapie tyto služby doporučilo.

Změna přístupu k dostupnosti psychoterapie pro seniory v Česku je otázkou, které by se měla věnovat pozornost na systémové úrovni. Senioři, často se složitými životními zkušenostmi a specifickými potřebami, si zaslouží podporu, která je nejen dostupná, ale také odpovídající jejich potřebám. Vyrovnání regionálních a kapacitních rozdílů, posílení finanční dostupnosti, rozšíření informovanosti o možnostech čerpat psychoterapii i v rámci sociálních služeb a legislativní ukotvení psychoterapie jako odborné služby by mohlo výrazně přispět k tomu, aby se psychoterapie stala skutečně dostupnou i pro starší generaci. V dnešní době je načase, aby byla psychoterapie nejen základní součástí péče o duševní zdraví, ale i službou, která je rovnoměrně přístupná každému, kdo ji potřebuje – bez ohledu na věk, místo bydliště či finanční možnosti.