Senioři a psychoterapie

Mnohé zahraniční studie udávají, že duševní potíže se sice u starších lidí vyskytují stále častěji, zájem o služby duševního zdraví, zejména pak o psychoterapii, však mezi seniory zůstává velmi nízký. Raději vyhledávají pomoc u svého praktického lékaře a zdá se, že mají větší důvěru svěřit se se somatickými problémy než s těmi duševními. Pro podporu kvality života je však péče o duši klíčová. 

V posledních desetiletích se délka lidského života významně prodloužila, což přináší nové výzvy i příležitosti. Přijmout odpovědnost za to, jak stárneme, dnes znamená nejen pečovat o tělesné zdraví, ale i věnovat pozornost tomu duševnímu. Stárnutí s sebou přirozeně přináší změny – ať už jde o fyziologické procesy v těle, nebo o proměnu rodinné role či společenského postavení. Tyto změny mohou někdy vést k pocitům ztráty kontroly a smyslu. Pokud je však přijmeme jako přirozenou součást života, nabízejí příležitost k růstu a novému naplnění. A právě psychoterapie může být pro seniory v tomto procesu neocenitelným nástrojem. 

Období stárnutí je charakterizováno změnami na kognitivní, sociální, emoční či spirituální úrovni a adaptací na nové podmínky podmíněné věkem. Podle amerického psychologa Roberta Havighursta jsou pro seniorský věk typické vývojové úkoly související s adaptací na životní změny, jako je úbytek fyzických sil, odchod do důchodu nebo ztráta blízkých osob. Důležitým úkolem je také upevnění smyslu života a ukotvení vztahů s rodinou či komunitou. Senioři často čelí nejen fyzickým omezením, ale i náhlým změnám v rolích, vztazích či ve vnímání vlastní hodnoty. Nevyřešené problémy, jako je životní ztráta, smutek či osamělost, mohou mít v této fázi větší význam. Havighurstovo tvrzení, že nenaplnění těchto úkolů může vést k pocitům frustrace, osamělosti nebo ztrátě smyslu, je předmětem odborného zkoumání už více než sedmdesát let.

Psychoterapie funguje i v pozdním věku

Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny využilo v roce 2023 příspěvek na psychoterapii pouze sto šedesát sedm klientů z celkového počtu 1 409 320 pojištěnců ve věku nad pětašedesát let. To naznačuje, že mnoho seniorů buď nemá o těchto možnostech dostatečné informace, nebo naráží na různé překážky při jejich využití.

V minulosti byly negativní stereotypy o psychoterapii v seniorském věku zcela běžné. Pozdní fáze života byla popisována jako období neustálých ztrát, které jsou následně logicky spojené s depresí. Předpoklady, že deprese a úzkosti jsou nevyhnutelnou součástí stárnutí nebo že prostřednictvím psychoterapie není možné ve vyšším věku dosáhnout výraznější změny, byly překážkou nejen pro starší klienty, ale i pro psychoterapeuty a omezovaly šance na úspěch terapeutického procesu. Vždyť v psychoterapii jde především o změnu. 

Některé z těchto předsudků byly inspirovány psychodynamickými koncepty zejména v časnějších pracích Sigmunda Freuda. Předpokládalo se, že změna v psychoterapii je u starších lidí obtížnější až nemožná. Ačkoli se moderní psychoterapeutické přístupy od této vize dávno odklonily, mezi některými zdravotníky a terapeuty může toto přesvědčení přetrvávat dodnes. Vědecké výzkumy nicméně už dávno potvrdily, že mozek zůstává plastický po celý život. To znamená, že i ve stáří se dokáže přizpůsobovat a vytvářet nové neuronové spoje. Tato schopnost nám umožňuje učit se novým věcem, rozvíjet dovednosti a zlepšovat paměť, pokud se o mozek dobře staráme. Pravidelná mentální a fyzická aktivita je klíčem k tomu, aby byl mozek stále stimulován a dokázal efektivně fungovat i v pokročilém věku. 

Vyšší věk by tedy rozhodně neměl být překážkou pro využívání psychoterapie. Vědecké studie přinášejí v posledních desetiletích naopak nové důkazy o její účinnosti nejen na duševní zdraví starších klientů, ale i na jejich celkovou pohodu. Terapie je efektivním nástrojem pro řešení různých psychických potíží, které může toto období přinášet. Je dokonce i doporučovanou intervencí Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně v léčbě závažnějších duševních nemocí. Psychoterapie samotná nebo (v indikovaných případech) v kombinaci s medikací může zmírňovat emocionální potíže a zlepšovat jak náladu, tak fyzické fungování. Její výhodou je také to, že pokud je správně a odborně vedena, měly by být minimalizovány vedlejší účinky nebo zásah do kognitivních funkcí. Naopak neléčené duševní poruchy jsou spojeny s vyšší pravděpodobností ztráty soběstačnosti a nižší kvalitou života. Konkrétně deprese je jedním z hlavních zdrojů zátěže nemocemi ve vyspělých zemích, přičemž je hned na druhém místě po ischemické chorobě srdeční. Ve vyšším věku však zůstává deprese často nediagnostikována, způsobuje postiženým jedincům psychické strádání a podstatně zhoršuje kvalitu jejich života. V České republice nejsou podobná data k dispozici, ale podle odhadů uváděných ve výše zmíněných zahraničních studiích žije s nějakou formou duševní poruchy patnáct až dvacet procent seniorů. Převážná většina z nich však nechce, nemůže nebo si neumí říct o pomoc. Proč tedy senioři psychoterapii nevyhledají?