O ženách, Bohu a pivu

Kdyby to nebylo tak tristní, dalo by se nad tím snad i pousmát – vždyť je na spadnutí schválení zákona o odtajňování mezd, tedy snaha o zrovnoprávnění výdělků pro muže i ženy, a tady, v části církevního rybníčku, se teprve bádá, jestli žena vůbec může působit na určité pozici. Ráda si připomínám moudrá slova římskokatolického faráře a signatáře Charty 77 Josefa Kordíka: „U Ježíše to nemohlo být jinak, než že muž a žena jsou si rovni. Tato rovnost také vyplývá z hebrejské Bible. Ale praxe církve směřovala od počátku k upřednostnění muže. Zvítězilo Pavlovo ‚žena v církvi ať mlčí‘. Naštěstí jí nezakázal přemýšlet a psát. Mužům církve se zrovnoprávňování žen nedaří. Sám za sebe se ženám omlouvám, že v církvi rovné nejsou. Bůh tedy není v církvi reprezentován v úplnosti.“

Coby farářka společenství, ve kterém nad rovnoprávností mužů a žen dávno nepřemýšlíme, protože ji už téměř osmdesát let žijeme (a zatím jsme my – ženy – Československou církev husitskou svou službou rozhodně nerozvrátily), bych se tedy nerovnostmi „u sousedů“ vlastně nemusela zabývat. Ale znáte to, lidi to zajímá, ptají se. A ptám se i já sama, nejen kvůli tomu, abych mohla alespoň trochu poučeně odpovídat. Mimochodem jsem zjistila, že „ženy, služba Bohu a hospoda“ spolu souvisí víc, než si myslíme a než jsou si někteří ochotni připustit.

Když jsem před sedmadvaceti lety začínala studovat na Husitské teologické fakultě, chodívala jsem mimo jiné na přednášky sumerologa Blahoslava Hrušky, který se do hloubky a důkladně zabýval ženskými tématy, postavením ženy v hierarchii dávných civilizací. Týkalo se to samozřejmě i duchovního života. V jednom svém článku napsal: „Naše úsilí o poznání omezuje nejenom nedostatečná pramenná základna, ale i vlastní neschopnost překročit hranice současných morálních představ a kritérií.“ Mnoho žen historiček se zmiňuje o tom, že tehdejší civilizační celky zřejmě fungovaly na partnerském principu – byla uctívána ženská esence Božství. Někdy v průběhu čtvrtého až třetího tisíciletí před naším letopočtem začalo docházet k postupnému dosazování mužských bohů a následným sociálním represím vůči pozemským ženám. Rabínka Lynn Gottlieb napsala: „Bůh má Ženskou přítomnost. Tato Ženská přítomnost je ve vyhnanství. Dokud ji nezachráníme a nepřivedeme domů, aby spočinula uvnitř nás, nebude svět zachráněn.“

V mém profesním životě se prolínají dva obory – teologie a pivovarnictví. Částí veřejnosti jsou stále vnímány jako vzájemně si spíše vzdálené, s dominancí mužů. Nicméně díky za archeologii, která napomáhá feminismu a poznání. Zdá se, že už v době pozdního paleolitu, v natúfiénské kultuře, měly ženy významné úkoly spojené s tehdejší formou duchovního života, ačkoli šlo o „pouhou“ přípravu nápoje na bázi zkvašeného obilí, tedy jakéhosi pradávného piva, které se popíjelo na zvláštních shromážděních. Odněkud z těchto dob se táhne červená nitka až sem k nám, stopa dosud na mnoha místech ignorovaná. Ženská energie otištěná do protipólu. Věřím v rovnováhu, konečnou jednotu, i když, jak se zdá, k ní vede ještě dlouhá cesta.