Posmrtní avataři přicházejí

Umělá inteligence vytváří virtuální dvojníky zesnulých, se kterými mohou pozůstalí komunikovat. Pomáhá to lidem vyrovnat se se ztrátou blízkých? Nebo je to spíš obchodní trik firem, které si k sobě chtějí uživatele připoutat?

Lidé odpradávna věřili, že smrt zabíjí tělo, ale duch žije dál, může zasahovat do světa živých a lze s ním komunikovat. Staří Egypťané psali nebožtíkům dopisy a žádali v nich o ochranu, podporu či o radu vtělenou do znamení či snu. Dopisy kladli na hroby spolu s obětinami. Dochoval se například text, v němž muž píše zesnulému otci o churavějící těhotné manželce a prosí jej o narození zdravého syna. O tom, že Egypťané vnímali dopisy mrtvým jako reálný kontakt, svědčí třeba i dosti hrubý jazyk. Servítky si rozhodně nebrala vdova, která vytýkala zesnulému manželovi, že nedohlíží na její domácnost a dopustil, aby jí onemocněla služka.

Bible komunikaci s mrtvými a jejich duchy přísně zapovídala, a křesťanský svět se proto této komunikace nadlouho vzdal. Když však s nástupem osvícenství význam církve zeslábl, lidé se k rozmlouvání s duchy zesnulých nadšeně vrátili. V devatenáctém století se světem prohnala módní vlna spiritualismu, které neodolal ani věhlasný autor detektivek se Sherlockem Holmesem Arthur Conan Doyle. Dnes nabízí pokračování nekromantických rituálů umělá inteligence a komunikaci s mrtvými pozvedá na úroveň, jaká nemá v historii obdoby. Poprvé můžeme opravdu hovořit s mrtvými lidmi, přesněji s jejich virtuálními dvojníky – „posmrtnými avatary“. V odborné literatuře se pro ně užívá označení griefbots, což lze přeložit jako „žalboti“, ale také deadbots či thanabots, což bychom mohli převést do češtiny jako „mrtvoboti“. 

Jednoho z prvních žalbotů vytvořila už v roce 2016 Eugenia Kuyda. Když její přítel Roman Mazurenko zahynul při dopravní nehodě, Eugenia se s jeho smrtí nedokázala smířit. Posháněla od Mazurenkových přátel na osm tisíc řádků textových zpráv a zadala je umělé inteligenci. Vzniklý chatbot komunikoval tak, že z vět napsaných Mazurenkem vybíral takové, které se nejvíc hodily pro situace zadané Eugenií. Omezený rejstřík odpovědí byl na konverzaci citelně znát. Kuyda proto vytvořila vylepšenou verzi a nazvala ji Roman Bot. Ta už generovala z Mazurenkových textů nové originální odpovědi, ale přitom respektovala nebožtíkův styl komunikace. Mazurenkovi kamarádi hodnotili výkony Roman Bota jako velmi zdařilé. 

Nadšené amatérské tvůrce žalbotů rychle nahradily profesionální firmy, jako jsou Project December, HereAfter, YOV, Eternos.life nebo Replika založená právě Eugenií Kuyda. Zrodilo se nové odvětví využití umělé inteligence označované jako digital afterlife industry, tedy digitální posmrtný průmysl. Investoři na něj nahlížejí s optimismem. Podle jejich odhadů by mohl globální roční obrat na trhu s umělou inteligencí imitující nebožtíky vyšplhat v nepříliš vzdálené budoucnosti na 100 miliard dolarů. Cestu k pohádkovým ziskům si tato branže dláždí reklamními slogany deklarujícími, že „ani po smrti nemusíte dát svým blízkým sbohem, i nadále s nimi můžete sdílet vzácné životní chvíle“. 

Placená zóna

Jaroslav Petr

se zabývá biologií reprodukce a na univerzitách vyučuje biotechnologie a bioetiku. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Napsal knihy Desatero smyslů a Desatero pohybů. Spolupracuje například s Českým rozhlasem, Hospodářskými novinami, MF Dnes nebo časopisy Vesmír a 100+1.