Společné hledání smyslu

Kdo je tady z cukru?

Před dvěma lety otřásly veřejností výstupy z pilotního Národního monitoringu duševního zdraví dětí na základních školách. Ten pomocí sebehodnoticích dotazníků prošetřoval subjektivně vnímaný wellbeing ve školním prostředí, příznaky úzkosti a depresivní symptomy. Asi 50 % dětí uvedlo, že se ve škole necítí dobře, kolem 30 % trpí příznaky úzkosti a na 40 % depresivními symptomy. Medvědí službu v prezentaci tohoto výzkumu udělala média, která čísla přeložila jako prevalenci diagnózy úzkostné poruchy a deprese v populaci českých deváťáků. Tak jednoduchá rovnice to ale není. Děti neprošly v tomto monitoringu diagnostikou, nýbrž podávaly zprávu (do té míry, do jaké to jakýkoli dobře designovaný výzkum umožňuje) o svých pocitech a prožitcích. O čem přesně to vypovídá – zda děti opravdu opouští základní školu depresivní, úzkostné a s odporem ke školnímu prostředí –, je předmětem dalších úvah. 

Interpretovat stávající vlnu projevů duševní nepohody u dospívajících se pokouší mnoho expertů a institucí. Někdy ovšem může tato snaha vést ke zkreslení obrazu celé generace a k prohloubení mezigeneračního neporozumění, které končí u pejorativního labelingu a škatulkování jako „sněhové vločky“. Podíváme-li se na tyto údaje optikou prostředí, v němž se toto velké otevírání Pandořiny skříňky odehrává – a reflektujeme-li samozřejmě také objektivně měřitelnou skutečnost nárůstu poptávky po službách péče o duševní zdraví ze strany dětí a mladých lidí –, přiblížíme se možná porozumění lépe, než když podlehneme panice nebo alarmismu.

V Česku se s depresivním nebo úzkostným onemocněním psychiatricky léčí asi 700 000 lidí. Čtvrtina všech osob s invalidním důchodem – tedy osob v produktivním věku – má dávku přiznanou na základě přítomnosti duševního onemocnění. Méně nápadnou, avšak výmluvnou informaci o duševním zdraví dospělých nalezneme ve statistikách z oboru adiktologie: přibližně 20 % dospělých Čechů, asi 1,8 milionu lidí, rizikově pije alkohol. To znamená, že pijí nadměrné dávky, pití může poškozovat jejich tělesné nebo duševní zdraví a hrozí bezprostřední rozvoj závislosti. Interní průzkum kampaně Suchej únor mezi účastníky každoročního měsíce abstinence ukázal, že drtivá většina „sušičů“ postrádala alkohol spíše v situaci vyčerpání, úzkosti, smutku nebo jiné duševní nepohody než jako prostředek oslavy nebo součást radostné události.