Kreslená odolnost

Není překvapením, že čím dříve se v dětech podaří vybudovat účinné copingové strategie vůči složitým životním situacím, tím lépe. A pro rezilienci coby schopnost čelit překážkám, zvládat stres či regulovat emoce to platí dvojnásob – vždyť nedostatek těchto dovedností se později může projevit v podobě úzkostí nebo depresí. A ačkoli o médiích slýcháme hlavně v souvislosti s tím, jak jejich obsahy dětem a mladistvým duševní problémy spíše způsobují, i opak může být pravdou a některé pořady mohou nejmladšímu publiku zprostředkovat velmi důležitá poselství.

Výzkumníci z australské Central Queensland University se (pravděpodobně s velkou chutí) podívali na všech 150 epizod animovaného seriálu Bluey, který se po svém uvedení v roce 2018 stal nejpopulárnějším australským pořadem pro děti. Pojednává o mladé rodince antropomorfizovaných psů, přičemž vedle dobrosrdečných a místy volnomyšlenkářských rodičů se tu objevují i šestiletá Bluey a její o dva roky mladší psí sestřička Bingo.

Tento velmi chválený seriál vědci podrobili obsahové analýze a hledali rezilientní okamžiky podle uznávaného rámce psycholožky Edith Grotberg. Ten mapuje podpůrné rodinné či přátelské systémy kolem dítěte, praktické dovednosti jako řešení problémů a zvládání emocí a konečně též vnitřní síly dítěte v podobě sebevědomí či vnímané sebehodnoty. A o tyto momenty opravdu nebyla nouze – zhruba v polovině všech epizod se totiž rezilientní poselství objevila, a to povětšinou prostřednictvím chování animovaných rodičů, kteří malým fenkám dokázali jít příkladem a citlivě reagovat na jejich strasti. Výzkumníci tak připomněli, že správně zvolený dětský pořad může posloužit jako účinný (a přitom nenásilný) výchovný nástroj, jehož působivost navíc může být umocněna tím, že si rodiče o zhlédnutém díle s dětmi promluví a klíčová – nejen rezilientní – poselství tak zdůrazní.

Zdroj:

Bohl, K. A., Smith, B. P. & Bolling, M. T. (2025). “Oh, Biscuits!” Exploring resilience in the children’s television programme Bluey. Educational and Developmental Psychologist, 42, 2, str. 271–285.