Jsem profesí klinická psycholožka a zároveň maminka na mateřské dovolené na plný úvazek. V červnovém čísle Psychologie dnes jsem se těšila na článek Kojíte rády? Byla jsem zvědavá, co nového se psychologická obec má dozvědět okojení. Možná to tak měl autor v úmyslu, aby vyvolal diskuzi, ale já ho vnímám jako jednostranný. Tři případy z praxe a vždy kojení jako tragédie, kojení jako utrpení, pak s umělou výživou idyla. Laická i odborná veřejnost jemyslím dostatečně informovaná o výhodách kojení, ale jak vlastně kojit se většina mých souputnic ani od maminky ani od dětské lékařky, natož gynekologa nedozví. Existují kurzy pro těhotné, ale ty navštěvuje jen asi třetinabudoucích maminek.Militantní propagace kojení je jistě neužitečný extrém a ani kojení není všespasitelné. Já osobně považuji možnost kojit za velký dar. Také my jsme měli s kojením problémy, ale podařilo se nám je zvládnout. Nyní si lépeuvědomuji, jaké pocity se mohou objevit u maminek, které kojit nemohou, nebo nechtějí. Mně samotné s kojením nejvíc pomohla kamarádka, kojící maminka. Také proto jsem se stala laktační poradkyní a v Olomouci zaštiťuji podpůrnouskupinu pro kojící maminky.

Placená zóna

Petra Tenglerová