Humor je víc než humor

Podle Slovníku spisovného jazyka českého je humor"dobrá nálada, veselý rozmar se sklonem k žertování". Humor je tedy už podle definice vždy dobrý, jízlivá pichlavost (zlá ironie, sarkasmus) humorem není. Je-li humorpozitivním činitelem ladění, měl by být také ve středu zájmu psychologie, a tak tomu skutečně je. Bezesporným je tu především přínos Franklovy školy - na humorném pohledu na věc je, jak známo, založena paradoxní intence. Humorvždy souvisí s paradoxem. Paradoxní intence pomohla mnoha klientům, přesvědčil jsem se, že na ni zabírají i děti.Že humor přináší dobrou náladu a dobré spaní, to věděli už starověcí myslitelé, ví to i paměť národa. Muže-li být humor jedině dobrý, sžíravá ironie zraňuje a zarmucuje. Zato humor lidi sbližuje, posiluje vztahy, zklidňujea dodává radostné vyhlídky. Tomáš Morus, bystrý myslitel a statečný mučedník, prosí Boha o dar humoru. (1) Humor lze najít i v Bibli (o tom viz působivou studii J. P. Ondoka Bereme smích vážně? /Trinitas, 2000/). Ondok považujesmích, dobrý humor za jeden z existenciálů pobytu člověka ve světě, řečeno jazykem Heideggera. Podle B. Häringa by se měl umět vysmát každý sám sobě. Chesterton, který o humoru něco věděl, napsal:"Ti, kdo nacházejí vBibli přikázání, mohou tam najít i libovolné množství vtipů..., o Bohu se mluví bezstarostně. Bůh se směje a dobírá si lidi..."(Chesterton, Ortodoxie).Úsměv, smích, komično a humor jsou sourodé s hravou kreativitou a jsou povýtce lidské. Podle Murphyho zákonů je příroda tak trochu posměvačná a nastavuje vědci právě tu stránku, která je nejobtížněji pochopitelná. Mnozístředověcí myslitelé viděli v humoru ctnost, a právem. Významný francouzský myslitel a teolog G. Besiere dokonce zastává tezi, že bez humoru nemůže existovat láska, humor a schopnost milovat se navzájem podmiňují, neboť vjejich základu spočívá schopnost překračovat svůj malý svět i své do sebe zahleděné narcistické já. Smích strhává masky, vede myslit jinak, jinak jednat. (Je s podivem, kolik moderních teologů píše o potřebnosti humoru, Ondokbyl rovněž vynikajícím teologem; s odvahou přisuzují smích i Bohu.)Humor je tvořivý projev a váže se k umění, má výrazný katartický účinek. Katarze jako duševní očista, jako jakési vyprání duše od nánosu všednosti a ješitné vážnosti, je v psychoterapii nepostradatelná. (Svátečnost,vytrženost z konzumního mumraje je přímo atributem autentického bytí.) Humor nás povznáší"nad"a"za", poskytuje novou perspektivu, našim problémům dává skutečnou váhu.Lembke napsal aforismy o různých profesích a nezapomněl ani na psychology. Podle něho je psycholog ten, kdo to, co všichni tak dobře víme, poví tak, jako bychom to slyšeli poprvé. Tento postřeh je zajisté pravdivý, s tímnic nenaděláme; jasná formulace vždy staví do správného světla naše iluze. Humoru se tedy nemá vyhýbat ani praktický psycholog. Zmínili jsme se o Franklovi, jehož spisy jsou plné humoru, ale i naši významní terapeuti umějí shumorem pracovat (jmenujme namátkou Stanislava Kratochvíla nebo Vladimíra Smékala).Bere-li někdo humor odpovědně, je to Frankl. Z jeho školy se zrodila pozoruhodná metodika Lukasové, tzv. dereflexivní skupiny. Vyrostla zcela z Franklových paradoxů (Frankl dobře ví, že samo bytí je paradoxní). Místo abysi klienti ve skupině probírali své problémy a nouze, jsou vedeni k tomu, aby se rozpovídali o tom, co jim přineslo radost, co je potěšilo. Nejde vůbec o potlačování, ale o eliminaci pozitivním prožitkem. Když pak jsou poněkolika sezeních vyzváni, aby hovořili o svých vnitřních nouzích, debata se nerozvine - jejich problémy jsou jakoby ničím proti tomu, co jim přinášelo radost. A orientují se na to, jak se o svou radost s bližními rozdělit.Nebuďme tedy v příběhu psycholog - klient úzkoprsí, využívejme humoru, kdy se jen dá. V psychoterapii je k tomu nejedna příležitost. Jeden můj dětský pacient - klučina asi desetiletý - se mi svěřil:"Chodím k vámrád, bavím se tu, i když si mě někdy dobíráte, ale jako byste si mě nedobíral, a já si smím dobírat i vás..."Vystihl tu interaktivnost celého příběhu.Humor představuje významnou linii napříč humanistickými školami. Rozvíjejme ho, nebojme se ho, patří k člověku. Humor je katalyzátorem všeho směšného v nás, nanicovatého, co se staví do vznešené pózy, a tak patří i doinstrumentária psychologa.