Potíže současné psychologie

Navazuji na úvahu kolegy Zbyňka Vybírala (Psychologie dnes, 2004, 3, 33-35) o dogmatech současné psychologie. Pokusím se naznačit vybraná rizika, která mne znepokojují.1. Zjednodušená interpretace složitě podmíněných dat jedinou teoretickou koncepcí. Tak třeba: Vývojové potíže dítěte v časném věku mohou být vykládány velmi různě: genetické poruchy, zdravotní stav, temperament, porodníobtíže, nesnáze a stresy v těhotenství, poporodní deprese matky, nejistá vazba matka-dítě, obtížné sociální či ekonomické poměry rodiny (pokud vůbec existuje), chybný výchovný styl atd. Výklad souvisí s teoretickou orientacíautora, jeho prekoncepcí či se snahou hledat jednoduchá vysvětlení. Zjednodušení je na první pohled přijatelné, dostane se do učebnic, promítne se do praktických rad, jak postupovat - a dogma je na světě. Nápravou může býtsystematický, srovnávací výzkum, který se opře o dlouhodobá šetření. Příklad z domácí scény: Systematický výzkum sociální opory, prováděný širokým týmem, řízeným J. Marešem (2001, 2002, 2003). Nebo důkladné kasuistické studievývoje dětí narozených se závažným poškozením (Sobotková, Dittrichová, 2003).2. Při sledování literatury je nápadné, že mnohé teoretické koncepce mizí, aniž by byly výzkumně vyvráceny. Vyjdou jaksi z módy a přestane se o nich mluvit. Nějakou dobu přežívají v učebnicích, ale i tam časem vymizí.Obvykle se z jediné metodiky vytvoří pocit objevnosti, přecení se její význam, zjištěné nálezy se nekriticky zobecní. Pohotoví autoři metodiku"vyždímají", něco se mírně změní, vypustí či přidá. Je to v podstatěvariace na stejné téma bez tvořivé invence. Snad působí nekritické nadšení, snaha rychle a snadno publikovat a pak přejít na jiné lákavé téma, které přijde do módy. Jen málo autorů se dokáže po léta zabývat jedním problémem,sledovat kritickou literaturu, systematicky postupovat ve výzkumu a rozvíjet zvolené téma. U nás sem asi patří Madlafousek při výzkumu instinktivního chování ("od Lorenze k evoluční psychologii a důsledkům provýchovu"), Brichcín při výzkumu vůle či Matějček při sledování dětí žijících v sociálně rizikových podmínkách.3. Ve většině odborných studií se používají krátkodobé postupy s jedinou metodikou. Svět se však rychle mění, vývoj jedince je v mnohém kontinuitní, v mnohém diskontinuitní, objevují se body obratu, důležité životníudálosti, pozvolné změny jak v okolí, tak při zrání jedince, působí proměnlivé sociální, ekonomické, ekologické i organizační okolnosti a životní trajektorie mají velmi různý průběh. K tomu ještě přistupují různé kultury aetnika, která se setkávají. Neobejdeme se proto bez dlouhodobých a srovnávacích studií. Časem zjistíme, kolik zjednodušených či přímo chybných závěrů se traduje bez pochopení pro vývojové změny.4. Vybíral naznačuje potřebu vrátit se k debatám o výuce psychologie na vysokých školách. Má studijní anamnéza: Před více než 50 léty jsem 6 semestrů navštěvoval přednášky profesora Stavěla z obecné psychologie. Po krátkémúvodu pan profesor přednášel po celou dobu vnímání. Vykládal desítky pokusů i protipokusů, teorií i jejich kritického hodnocení. Příliš nás to nebavilo, jiná témata byla přece lákavější. Pan profesor se na naše přání jenironicky usmíval a říkal:"to si můžete nastudovat z učebnic"- a pokračoval ve výkladu florového kontrastu... Pak jsme se chystali na zkoušku, četli v učebnicích kapitolu o vnímání a pochopili, že výklad v nich jezjednodušený, mnohdy chybný a chceme-li opravdu studovat, musíme jít do pramenů. Jistě - za doby profesora Stavěla to bylo snazší. Literatury bylo mnohem méně, většinou v němčině, prameny až do konce války dostupné. Jakpostupovat dnes mezi Scyllou konzervativních učebnic a Charybdou rozsáhlých nepřehledných a často nedostupných pramenů? Snad vycházet z textů učebnic, v přednáškách některé partie podrobně a kriticky rozebrat, využívatspecializovanou četbu, přizvat odborníky, zadávat aktuální seminární práce - a každý rok přednášky upravovat. Umíme to?5. Snad nejdůležitější moment však je odpovědnost psychologa za vlastní činnost - tedy otázky profesní etiky. K tomuto tématu je třeba se vracet, vykládat je studentům i sami sobě. O tom snad někdy jindy.