Josef VondrkaPraha, Portál 2004. 188 s.Josef Vondrka propadl drogové závislosti v 17 letech. Ve své knize velmi otevřeně popisuje svůj život s drogami: nejprve čas zpestřovaný marihuanou, poté denní braní tvrdých drog. Příběh ohromí rychlostí a silou, jíž dokážedroga člověka zcela ovládnout. Vzrušující"jízdy"s partnerkou se brzy mění v samotu a kolotoč neustálého shánění peněz na další dávku. Josef se dostává do stavu, kdy je mu bez drogy příšerně, s drogou jen špatně.Potácí se na hraně mezi životem a smrtí. Cítí, že takhle už nemůže dál, několikrát se pokusí o sebevraždu. Vánoce tráví sám ve sklepě jednoho domu - ve snaze trochu se zahřát zavřený ve skříni. Při čtení Josefova příběhunahlížíme do centra drogové scény v Praze. Jsme v šoku z toho, co se jen před pár lety dělo na náměstí Republiky. Seznamujeme se s osudy různých narkomanů, které autor potkával, když jim vyměňoval stříkačky. Kniha je doplněna okomentáře primáře MUDr. Petra Jeřábka, ředitele Psychiatrické léčebny v Bílé Vodě. Tyto komentáře jsou velmi přínosné a podnětné, přesto se nemohu ubránit dojmu, že byly"šité horkou jehlou". Jsou rozdělené na"Komentář k Josefovu vyprávění"a"Obecný komentář". Některé věty zařazené do prvního typu komentářů se mi však zdály obecné, a jiné, obsažené v pojednání obecném, se zase úzce vztahovaly k Josefovi. Méneporozumění filozofii textů primáře Jeřábka začalo už v úvodu knihy, ve slovníčku odborných termínů. Dozvídáme se zde i to, koho pan doktor myslí pod pojmem člověk, dítě, droga nebo Bůh. U drogy se třeba můžeme dočíst:"Droga - požírá lidi a živí se jimi. Přestože je rodu ženského, je bezpohlavní a hraje dle potřeby roli holky nebo kluka. Feťák si o ní myslí, že je sexy..."Na jiném místě knihy se zase droga"...jen třese nasvé milce, jež si vybírá z řad otroků". Osobně bych uvítala více slov lékaře a méně básníka, i když někoho možná právě výrazy a přirovnání v Jeřábkově stylu mohou oslovit. Za podnětné považuji komentáře zejména ve druhéčásti knihy, kdy Josef absolvuje 14 měsíční léčbu v Bílé Vodě. Pomocí svého deníku nás autor seznamuje s chodem léčebny a později i nově vzniklé komunity. Jsme svědky postupných autorových vítězství nad sebou samým. Po dlouhédobě má Josef svou postel, pravidelný denní režim, kamarády. S pomocí terapeutů i nových přátel nahlíží sám na sebe, uvědomuje si, jaký je i jaký by být chtěl. Pracuje na sobě a my postupně zjišťujeme, že se mění autorovaosobnost: z nevyzrálého chlapce se stává muž, schopný vzít svůj život do vlastních rukou. S autorem se loučíme po pěti letech abstinence, kdy má ženu i zaměstnání. Své otřesné zážitky s drogou již vylíčil při desítkách besed veškolách. Byl zvolen zastupitelem Olomouckého kraje a jmenován členem Krajské protidrogové komise. Kniha je především určena mladým experimentátorům s drogami, ale i těm, kteří se již léčí. Zaujme též rodiče, učitele, lékaře,terapeuty, policisty a pracovníky pomáhajících profesí.

Placená zóna

Pavla Koucká