Výraz katarze má význam očistného prožitku při vnímání literárního díla, především dramatu. O jejím osvobozujícím účinku věděl už Aristoteles. Slovo samo pochází z řečtiny (katharsis = očista) a zdomácnělo ve všech moderníchjazycích. Angličtina slovo přejala jako catharsis. Slovník spisovného jazyka českého udává význam jako vnitřní duševní očistu, dosaženou zvláště prožíváním uměleckého díla. V psychologických slovnících se vymezuje jako ozdravnýzážitek osvobozující od pocitů vin a výčitek svědomí, psychoanalýza ji chápe jako redukci vnitřní tenze. Setkáme se s ní i v psychoterapii, např. v Morenových skupinách.Katarzí se zabývá estetika a literární vědy, a ačkoli jde o psychologický fenomén, obecná psychologie se o ní zmiňuje jen okrajově. Asi všichni víme, jak povznášející je katarktický účinek po prožití uměleckého díla (ihudebního nebo výtvarného), ale katarze se nestraní ani běžné každodennosti. Nazveme-li to, co se katarzí obvykle rozumí jako velká katarze, pak lze docela dobře a smysluplně hovořit o malých katarzích. Uveďme si několikpříkladů.Malé katarze:(a) setkání s krásou přírody a světa;(b) setkání s krásou duše;(c) setkání s katarzí v každém aktu trancsendence;(d) setkání v každém tvůrčím činu;(e) setkání v každém prokázaném nebo přijatém dobru, v odpuštění.Při uvažování o našem tématu je třeba vycházet z toho, že katarzi nelze vynutit nebo naplánovat - přichází sama jako dar. Dokáže přeladit naše emoce a celostní stav duše, působí očistně, ozdravně. U malých katarzí už nejsme takdocela bezmocni, můžeme vyhledávat situace, kdy k nim většinou dochází (navštěvujeme přírodu, neustáváme hledat smysl krásy, jednáme a smýšlíme prosociálně apod.). Toho lze využít i v terapii. Naše emoce pozitivně ionizují ireminiscence na chvíle katarzí. Blízko k nim má poezie, hudba, přesmyk všednosti ve svátečnost a ovšem i láska. Každý vpravdě lidský čin ji může evokovat.Efekt katarze souvisí s transcendentáliemi, tj. s predikáty přesahujícími kategorie. Scholastika formuluje transcendentálnost jsoucna takto: Omne ens est unum, verum, bonum et pulchrum (každé jsoucno je jedno, pravdivé,dobré a krásné). Jsoucno jako pravda je vztaženo k poznání a rozvíjeno v diskurzu myšlení. Jsoucno jako dobro k lidskému žádání. V kráse je bytí jsoucna přítomno v jevové podobě, jde o nazíravé zalíbení. Každé jsoucno je svýmzpůsobem krásné. Z toho lze vyvodit, že svět, stvoření má také odlesk krásy, a právě na tom je založeno vyzařování katarze. Je tedy oprávněno uvažovat o ,malých' katarzích při pohledu na svět jako na celost s podivuhodnýmizákony se uplatní vždy i transcendence, což je pohyb duše pro katarzi příznačný, povznášející, funkce vertikály.Katarze je zajisté zajímavým psychologickým jevem, rozumově těžko uchopitelná, ale dává životu vyšší rozměr. Katartický prožitek je sdružen také s opravdovým pokáním, s metanoiou, změnou smýšlení a s poznáním vlastníchslabostí odhodlání k odčinění. Jak vidno, není katarze nijak mimořádný predikát, je zapletena do naší životní praxe více, než si myslíme. Psychologicky je rovněž aspoň částečně vysvětlitelná - podnět krásy vyvolává pozitivníemoce, prožitek očisty adekvátní rozhodnutí v cestě za plnějším životem. ,Velká' katarze i ,malé' katarze obohacují a zlidšťují náš život i prožívání našich klientů.

Placená zóna

Vladimír Michalilustrační foto Miroslav Čačik