Spor o homosexualitu

I když většinou necítím potřebu se vyjadřovat k občasným úletům kolegů, vystoupení dr. Jeronýma Klimeše v pořadu Události a komentáře v ČT 1 dne 29. 11. 2005 mě ke komentáři přinutilo. Dr. Klimeš se vyjadřoval k postojikatolické církve k homosexuálům. Netuším, kde k vyjadřování svých názorů k tomuto problému na veřejnosti dr. Klimeš čerpá oprávnění (nikdy jsem se v odborném písemnictví nesetkal s jedinou jeho prací alespoň vzdáleně sedotýkající tématu homosexuality). Ale v tom jistě není sám, psychologů s podobným chováním je vzhledem k našemu procentuálnímu zastoupení v populaci až příliš. Ale ty ostatní alespoň většinou neříkají naprosté nepravdy aneposkytují zavádějící informace laické veřejnosti. Konkrétně dr. Klimeš v tomto pořadu uvedl, že homosexuální orientace kromě té vrozené může být i získaná, například homosexuálním"znásilněním"ve 13 letech - zodborného hlediska je to samozřejmě naprostý nesmysl, který odkazuje na už dávno opuštěnou teorii vzniku homosexuality"svedením"a tím dále posiluje předsudky většinové společnosti vůči této minoritě. Navíc sevyjádřil, že"...a až v 90 % případů byla za zneužitím dětí katolickými kněžími v USA homosexuální orientace". Tato formulace je nesmírně nebezpečná, protože směšuje dvě naprosto rozdílné věci - pedofilii ahomosexualitu. Pokud veřejnost nebude schopna odlišit sexuální devianty od gayů či lesbiček, její postoje k těmto menšinám zůstanou logicky restriktivní. Dr. Klimeš tak svými názory podporuje - věřím, že neúmyslně - u laikůfalešné předsudky a u odborníků vyvolává naprosto oprávněnou představu o nekompetenci psychologů.Petr Weiss