Jak středoškolák vnímá psychologa?

Středoškolákem se stává člověk přibližně od 15 do 19 let. Je to období, v němž přichází hledání vlastní pracovní orientace, srovnání se s nastupující dospělostí, navazování prvních vztahů, přecitlivělost, zkušenosti s alkoholem, drogami… Mladý člověk si často klade mnohé otázky. Podobnými otázkami se zabývá psychologie, resp. snaží se odbornými postupy vysvětlit daný problém a nabízí vysvětlení, pomoc. Touto jednoduchou logikou můžeme dospět ke konstatování, že mladí lidé by měli vyhledávat psychologické poradny a psychology, kteří by jim v jejich duševních zmatcích a nejistotách podali pomocnou ruku. Avšak mladí lidé dávají přednost posezením s kamarády a o psycholozích mají svoje jasné představy. Proč tomu tak je? Problémem je samotné vnímání psychologů. U středoškoláků se většinou setkáváme s pozitivním názorem na funkci psychologa. Ale horší je to s názorem, kteří lidé ho navštěvují. Podle 69 % dotázaných* jsou to lidé s vážnými psychickými poruchami. Pouhých 28 % dotázaných si uvědomuje, že jsou to normální lidé s nějakým problémem. To je na tuhle moderní dobu příliš málo, nebo ne? V odpovědích, které měli dotázaní studenti k dispozici, nebylo až tak důležité, jací lidé by mohli navštívit psychologa, ale jak oni sami vnímají tyto lidi. Proč se mladé generaci jeví psycholog jako „cvokař“ a lidé, kteří ho navštěvují, jako „psychicky narušení“? Tohle povědomí převládá už od dob našich prarodičů. V té době to mohl být ale problém především totalitního systému, v němž žili. Dnes už v něm ale nežijeme! A pořád tu toto povědomí je! Dalším problém je nedůvěra. Nevěří, že jim psycholog pomůže. Se svými problémy se perou sami. Proč? Důležitým důvodem jsou názory společnosti. Ve společnosti je stále zakořeněn tento negativní názor na sezení u psychologa. Většina lidí se nechlubí tím, že jde k psychologovi, a u středoškoláků to platí dvojnásobně. Psychologie jako obor, který může pomoci, je na veřejnosti velice málo propagován. Hlavně by mělo jít o propagaci od samotných aktérů, psychologů. Studenti se většinou setkávají s psychologii z celých 68 % ve škole, ale jedná se především o gymnazisty. Na ostatních školách, i když se tam psychologie vyučuje, je povědomí studentů velice omezeno. Zájem o studium psychologie je přesto značný. Ale na otázku uchazečů o studium psychologie, zda by při řešení svých problémů požádali o odbornou pomoc psychologa, celých 85 % zvolilo odpověď NE! Není někde chyba? Myslím si, že naši republiku ještě pořád nezasáhla „osvětová kampaň“ v rámci tohoto oboru. Ze začátku by stačila reklama, akce, ukázat, že k psychologům chodí opravdu normální lidé, mediální tváře… A snad se za nějaký čas setkáme s takovým přístupem jako na Západě. V USA se hlavně díky hvězdám filmového plátna začalo víc lidí zajímat o to, že stres, únavu i špatnou náladu lze zvládat tímto způsobem – když chodí k psychologovi například Meryl Streep, tak proč ne já?