Proč bydlíme sami

Zatímco dříve novomanželé zakládali vlastní rodinu i v třípokojovém bytě svých rodičů, dnes mnohdy ani samostatné bydlení a ekonomická nezávislost mladou generaci k dlouhodobým partnerským vztahům a k rodičovství nemotivuje. Bydlení je tradičně chápáno jako klíčový existenční a ekonomický předpoklad dlouhodobých vztahů vedoucích k narození dětí. Nedostatek finančně dostupného bydlení býval dokonce považován za jeden z hlavních důvodů upadající sňatečnosti a nízké porodnosti (Rychtaříková 1996, 1997). Tak jednoznačná souvislost zde však není, jak potvrdily i hloubkové rozhovory o partnerských vztazích, které byly uskutečněny v rámci kvalitativního výzkumu Reprodukce a integrace společnosti a jichž se účastnilo 38 samostatně bydlících a ekonomicky nezávislých osob ve věku 23-32 let. Nezávislost totiž paradoxně prodlužuje samostatné bydlení žen i mužů a vede k postupnému oslabování schopnosti partnerského soužití a přizpůsobení se jinému člověku. „Čím déle je člověk sám, tím hůř bude normálním způsobem fungovat v nějakém normálním svazku,“ řečeno slovy jednoho ze zúčastněných. Lze ovšem individualizované bydlení vysvětlit výhradně tímto důvodem? Narůstajícímu počtu domácností mladých jednotlivců, které vznikají bezprostředně v souvislosti s osamostatněním se od rodičů (ne v souvislosti s utvářením párové, resp. manželské domácnosti), věnovaly ve Velké Británii rozsáhlou pozornost Heathová a Cleaverová (2003). Ovšem vyhraněný charakter a prudkost změn se staly obzvláště zřejmými v souvislosti se společenským zlomem po roce 1989 v postsocialistických zemích. Samostatné bydlení tu nebývalo obvyklé, mladí lidé odcházeli většinou přímo do svých nově zakládaných rodin, velmi často kvůli nedostatku bytů sdíleli bydlení s rodiči. Co stojí za současným trendem singlovství? Do jaké míry lze mluvit o cílevědomé volbě a životním stylu s ní spojeným? Jako důležitý činitel ovlivňující životní styl, uspořádání partnerských vztahů a domácnosti se samozřejmě nabízí návyk. „Já už si vlastně vůbec nedovedu představit, že bych se musela s někým zase sžívat na 50m2, to bych se musela hodně zamilovat,“ říká Dominika. Současné jednočlenné domácnosti a jim odpovídající partnerské vztahy nejsou pouze produktem posledních let. Tendence samostatného bydlení dlouhodobě vyrůstá z podhoubí rodinného uspořádání, které tu panovalo v letech „reálného socialismu“ a pro něž byl typický tradiční pohled na domácnosti a rozdělení rolí mezi partnery.