Renesance amerického snu

Amerika jásá, lidé ve městech se na sebe usmívají, auta troubí. 4. listopadu sejmul Barack Obama ze země závoj zakletí a vrátil Američanům naději, že politika může mít smysl, že lze vyhrát volby s humanistickým programem, intelektem, se snědou pletí i s podezřelým jménem. Prostě je potřeba pracovat tvrději a lépe než ti druzí. Leccos z této velké události připomíná Sametovou revoluci. I v Americe se o změnu zasloužila hlavně mládež, důraz byl na morální politiku a konsenzus. Tváře občanů na statisícových shromážděních v Chicagu i Denveru připomínaly výrazy lidí na Letné před 19 lety. Pozitivní energie, morální přesila, víra ve vítězství nad lží, nenávistí a arogancí, pocit sounáležitosti slušných lidí, slzy dojetí. Podobně jako projevy Václava Havla i Obamova řeč vyzvedá v lidech jejich lepší já. Už teď Obama dokázal úžasné věci: 1. Dal hlubší význam pojmu americký sen, podle něhož i člověk začínající od píky může dosáhnout na nejvyšší metu - bez rozdílu pleti. 2. Tím, že se za něj postavila většina amerických voličů, se Amerika stala opět, v novém smyslu, vůdcem svobodného světa a vzorem ostatním národům. Souboj demokrata Baracka Obamy s republikánem Johnem McCainem vlastně vůbec neměl být napínavý. Tolik Američanů nostalgicky vzpomínalo na období míru a prosperity za demokrata Clintona! Vláda republikána Bushe byla naopak poznamenána bezpečnostním selháním 11. září, oklešťováním svobod, zbytečnou invazí do Iráku, vládní tajnosnubností, konflikty zájmů a nakonec i ekonomickou krizí. Předvolební průzkumy vypadaly pro Obamu nadějně, ale jeho příznivci se báli na úspěch i jen pomýšlet. Vzpomínky na předcházející „ukradené“ volby byly příliš bolestivé: Florida 2000 i Ohio 2004 připomínalo Stalinův výrok, že „nezáleží na tom, kdo a jak volí, ale kdo hlasy počítá“. Panovaly obavy, že republikáni na poslední chvíli vyrukují s nějakou děsnou akcí. Vědělo se, že černí Američané budou mít volby těžší, neboť v chudých oblastech bývá nedostatek volebních míst a mnohahodinové fronty. Hlasování bylo potlačováno mj. i lživými automatickými telefonáty (tzv. robocally) registrovaným demokratům (v nich se tvrdilo, že z důvodu velkého zájmu budou volby dvoudenní a zatímco republikáni budou volit v původním termínu, demokratičtí voliči mají přijít volit až o den později). Čekal se tzv. Bradleyův efekt, tj. že mnozí běloši, kteří v průzkumech tvrdili, že budou volit černého kandidáta, to nakonec neudělají. Děly se podivné věci s volebními seznamy. Největší obavy ale vyvolávaly volební počítače republikánské firmy Diebold instalované v rozhodujících státech. Aby měl Obama šanci na vítězství, potřeboval velký, jednoznačný náskok. Republikáni se snažili prezentovat Obamu tu jako nebezpečného muslima, jindy jako elitáře, marxistu či dokonce Antikrista, který přichází v předzvěsti posledního soudu. Ale lidé odpovídali vytrvalým sbíráním peněz, aby Obamovi pomohli zaplatit inzeráty, ve kterých věci uváděl na pravou míru, jeho stoupenci chodili ode dveří ke dveřím a vysvětlovali. Americkou politiku neovládají jen myšlenky a peníze, ale také zpolitizované náboženství. Ač je Ježíšova filozofie (nenásilí a soucit se slabšími) bližší hodnotám demokratů, evangelikánské církve i katolický katechismus pro voliče jsou tradiční oporou republikánů. Potraty a gay sex jsou hlavní agendou správného věřícího, který je instruován volit tak, aby neměl smrtelný hřích. Referenda o sexu načasovaná na den prezidentských voleb pak zaručují, že věřící ovečky posílí republikánské řady tak spolehlivě, jako v našich volbách věrně volili staří komunisté. Obamovo zvolení snad definitivně skončilo občanskou válku a čas hrubého rasového útlaku. Pokračuje však válka kulturní, jež se odráží právě v nelítostném soupeření mezi republikány a demokraty. V ní jde o rozpor mezi konzervatismem (a pokryteckou bigotností) a progresivním sociálním liberalismem. Konzervativci prosazují náboženské hodnoty (mj. i zákaz výuky evoluce, sexuální osvěty na školách a zákaz všech potratů), přejí si další deregulaci ekonomiky, násilná řešení konfliktů, brojí proti sociálním programům, připouštejí omezování svobod (s výjimkou vlastnictví zbraní). Zastánci pokroku se naopak snaží od kontroly církvemi oprostit, propagují svobodu soukromí (včetně práva na antikoncepci a potraty), snaží se omezovat násilí (popravy, války, vlastnictví zbraní), jsou pro vědu, osvětu i větší sociální rovnost. Psychologické studie ukazují, že tyto ideologické rozdíly nejsou jen situační, ale jsou podloženy osobnostními rozdíly. Profil konzervativce se tak vyznačuje odporem ke změně, dogmatismem, jednoznačnými soudy, zjednodušeným chápáním světa, autoritářstvím a sklonem ke strachu či agresi. Naopak liberální osobnosti zvládají vyšší míru nejistoty, starají se více o své okolí a převažují u nich pozitivnější emoce. Voliči Baracka Obamy vyjádřili optimistické přání sjednotit rozštěpenou Ameriku a také obnovit mezinárodní demokratický mír.