Utrpení mladého alkoholika

Ostatně, sám byl na léčení několikrát. Chvíli jsem to považoval za běžný nářek alkoholika, který se snaží svoji závislost svalit na někoho jiného, v tomto případě na neschopné doktory. Jenže z toho dopisu byla cítit inteligence. Některá kritika dávala smysl. Bylo to sice ostré a trochu zatrpklé, ale bylo vidět, že to píše někdo, kdo má co říct. Petr byl zjevně velmi schopný muž. Až na tu závislost…

Studentský život

Domluvil jsem si s ním schůzku. A při přemýšlení, kde se sejdeme, mi došlo, jak to musí mít alkoholik těžké. Všude na vás útočí vývěsní štíty s pivem, lákají vás na tu či onu vodku a ten či onen nový míchaný nápoj. Ale nakonec jsme se usadili v kavárně Lucerna s čajem, i když Petr tvrdil, že se drží a nevadilo by mu, kdybych si před ním dal klidně pivo. Ještě že jsem to neudělal. Jak se později ukázalo, ta silná vůle nebyla tak silná. Zato příběh silný byl. Petrovy problémy začaly, když přišel do Prahy jako student vysoké školy. A studentského života si začal užívat, jak se očekává. „Ve čtyři skončily přednášky a šli jsme do hospody. Já do té doby nepil a první týden jsem ještě cumlal kolu. Ale jen první týden.“ Začal pít, ale pořád ne tak, aby ho to omezovalo. Když byla druhý den písemka, tak do hospody nešel. „Ale byl jsem bohém. A když byla možnost, tak jsem v hospodě seděl. Ale zvládl jsem dostudovat a tělo mi ještě fungovalo.“ Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že Petr vlastně nevypadá úplně fit. Že je docela pohublý a nemá zrovna zdravou barvu ve tváři. Ale zpět k příběhu. Petr si našel dobrou práci, kde už ale začaly problémy. 

Dvakrát týdně si bral home office a pracoval z domova, protože nebyl schopen vstát. A taky začal pít sám. „Ze začátku, ještě ve škole, jsem pil s partou. Pak v práci s kamarádem. Ale když kamarád nemohl, tak jsem si na to pivko zašel sám. Byl to takový protipól k pracovnímu vytížení. Mně se v práci dařilo, měl jsem úspěchy a za ty úspěchy jsem se večer odměňoval pivem. Nakonec jsem u toho už ani lidi nechtěl. Alkohol funguje na úzkost, člověku to dělá dobře, uvolní vás to po práci. A těžko to pak jde něčím nahradit. Alkohol jenom nebere. On taky dává. V první fázi dává, pak bere. A i když vím, co mi všechno vzal, tak vzpomínám na tu dobu, kdy mi dával. I když teď po pití končím na jipce.“ V tu chvíli Petr napůl žertem, napůl vážně řekne, že pokud bychom takhle pokračovali, tak si za chvíli objedná. A mně dojde, jak strašně těžké musí být bojovat s tak silnou závislostí, zvláště když si to pivo můžete dát na každém rohu. A děkuju bohu, že si pivo můžu dát, aniž bych skončil v nemocnici…