Jak přežít velkoměsto

Život ve velkých městech má jistě svá pozitiva – ale podle psychologů i významná negativa. Například podle německého psychiatra Mazdy Adliho může být vliv urbanismu srovnatelný s vlivem klimatické změny. Nizozemský badatel Jaan Peen došel zase ve svém bádání k závěru, že život ve městě zvyšuje přibližně o polovinu riziko rozvinutí schizofrenie. Městský život také zvyšuje riziko úzkostných a afektivních poruch o 21, resp. 39 procent. A dokonce může ovlivňovat i výkon člověka. Podle newyorského výzkumu z roku 1975 (Brontaft a McAcrthy) vykazovaly horší výsledky v testech děti, které pracovaly v hlučném prostředí třídy, kolem níž projížděly vlaky, než děti v tiché třídě. A ani my nejsme v tomto zkoumání pozadu – v aktuálním čísle Československé psychologie vyšel článek Velkoměsto a výkony v neuropsychologických testech u starších osob, který ukázal, že se vyskytl statisticky významný rozdíl v kognitivních testech, ve kterých se měří čas, u lidí žijících v Praze a mimo Prahu. Naštěstí se začíná zvyšovat počet organizací, které se snaží problém řešit. Tak třeba psychiatryně Layla McCay založila organizaci „Centrum pro městský design a duševní zdraví“ (Center for Urban Design and Mental Health). Shromažďuje zde architekty, psychology i geografy a všichni zkoumají, jak vylepšit vzhled města tak, aby přispíval k duševnímu zdraví člověka. Podle jejích výzkumů jsou zásadní zejména čtyři věci: poskytnout městskému obyvateli dostatek jednoduše dostupných zelených prostorů, prostorů pro fyzickou aktivitu (trasy pro pěší a cyklisty, místa pro cvičení atd.), míst, kde se lidé budou moci setkávat (např. „lavičkové“ zóny v parku) a bezpečí v okolí bydliště. Další výzkumy ukazují, že roli hrají také kvalitní sociální služby, kvalita veřejné dopravy, vzhled ulic či nízká míra znečištění.

O autorovi| Dvoustranu připravil Matyáš Zrno

Matyáš Zrno