Dej to na INSTÁČ“

Znáte to taky? Jste s přáteli na večeři a už už se chystáte začít jíst, když se někdo (obvykle ženského pohlaví) ozve a vše zastaví. Je totiž nutno udělat fotku na „instáč“ neboli Instagram – sociální síť na sdílení fotek. Následuje i několik minut aranžování, focení, upravování fotky, než je výsledný produkt slavnostně umístěn na Instagramy, Facebooky a podobně. Pak se teprve může jíst. Inu, ne že by si jídlo nezasloužilo nějaké rituály. Jídlo je přece ta skoro nejzásadnější událost – bez něj bychom, jak známo, nepřežili. A doby, kdy se chléb náš vezdejší v potu tváře dobýval (a nikdy nebylo jasné, zda se ho podaří dobýt), jsou možná kdesi v našem podvědomí ještě uloženy. Jenže doby, kdy jídlo začínalo děkovnou modlitbou za ty skvělé dary (ať už to byly suché brambory, nebo filet mignon), jsou dávno pryč. Nahradilo je nic – tedy okamžité hltání jídla po usednutí. Ve slušnějších rodinách pak alespoň popřání dobré chuti. Až teď přišlo focení, umožněné samozřejmě neuvěřitelným pokrokem informačních technologií v posledních letech. Doby, kdy se film musel vyvolávat, zní dnešním mladým lidem asi jako připomenutí klínového písma. A právě ono aranžování, upravování, přerovnávání příborů a hledání správného světla je jakousi interakcí s jídlem na talíři, která oddaluje samotný akt konzumace a v konečném důsledku vede k tomu, že se na jídlo více těšíme a lépe nám chutná. Podle čtyři roky starého výzkumu magazínu Psychological Science krátký rituál zvyšuje náš požitek z jídla. Rituál to může být jakýkoliv – musí ale být pravidelný a opakovaný.