Jak ho zabít, aby zůstal naživu?

Před čtyřmi měsíci odhalila manželovu nevěru s kolegyní z práce. Údajně se s milenkou už rozešel a oba manželé chtějí na vztahu pracovat. Navzájem se však velmi odcizili. Celá situace se pro paní Věru stávala neúnosnou - nedokázala fungovat v práci, nemohla se soustředit, dělala chyby.

Subjektivně jsem měla z pacientky rozpaky - působila jako oběť, která si libuje ve svých bolestech. Obviňovala manžela z nevěry a sama udělala totéž (v minulosti mu byla jednou nevěrná). On jí odpustil -ona mu odpustit nechce. Označila ho za zrádce, už mu nevěří. Vnímala jsem obtížnost její situace - manžel stále pracuje na stejném pracovišti jako milenka. Měla vnitřní pochybnosti, zda vztah skutečně ukončil. Dominovaly pocity ublížení a zrady, byla zahlcena svou životní nespokojeností a obviňováním svého okolí.

To mě vedlo k úvahám o její prožívané sebehodnotě. Na začátku vztahu si byla manželem hodně jistá. Když spolu začali chodit, tak jí moc neimponoval. Jako muž se jí ve skutečnosti příliš nelíbil, spíš oceňovala jeho spolehlivost. Navíc byl do ní velmi zamilovaný a hodně ji obletoval. Jakoby jí manželova nevěra potvrdila jeho hodnotu, ale zároveň negativně zasáhla její vlastní sebeúctu.

Hned v úvodním rozhovoru se nám podařilo odhalit a pojmenovat její vnitřní konflikt. Uvědomila si, že na jedné straně cítí velký vztek na manžela (až nenávist a odpor) a na druhou stranu ho miluje. Chtěla by se postavit na vlastní nohy, odpoutat se od něho, ale život bez manžela si neumí představit. Žádá po něm projevy lásky, ale sama mu je v tuto chvíli nedává -chová se odměřeně, nepřístupně, vyčítavě.

Nabyla jsem dojmu, že pacientka může mít z terapie užitek, když zažije pocit vlastní hodnoty. Proto jsem se snažila terapii zaměřit na prožitek vnitřní individuality a jedinečnosti - zprostředkovat jí zážitek, který by posílil její identitu a sebeúctu.

Ledovec

Metaforou ledovce je v satirovské transformační systemické terapii (STST, viz rámeček) popisován intrapsychický systém jedince. Jde o jakési zmapování vnitřní zkušenosti, která je svou povahou jedinečná a zároveň subjektivní. Tuto zkušenost prozkoumáváme na různých úrovních. Nad hladinou je vynořena úroveň chování a způsobů zvládání (copingu, sebezáchovných pozic), které jsou pro okolí zjevné. Hlouběji se pak dostáváme na úroveň pocitů, percepcí (přesvědčení, myšlenek, pravidel, hodnot), očekávání od sebe i od druhých. Úplně nejhlouběji jsou touhy a self - které jsou pro všechny univerzální - to je touha po lásce, přijetí, svobodě, seberealizaci a také touha po smyslu. Jádrem celého ledovce je pak samotné bytí - „Já jsem“.

Změna v jakékoli části intrapsychického systému osobnosti má dopad na ostatní části. Pokud vnímáme chování druhého jako nepřátelské, ovlivňuje tato interpretace naši afektivní složku (můžeme pociťovat vztek, strach nebo lítost), ale také očekávání a následně i naše chování (můžeme zaujmout obrannou pozici nebo se stáhnout atd.).

Při terapeutické práci se snažíme držet příběh klienta na nezbytném minimu, protože vycházíme z přesvědčení, že problém není problém, ale problémem je zvládání - tedy způsob, jakým se jedinec se situací vyrovnává. Jeho příběh vlastně představuje jen určitý kontext pro terapii. Úkolem terapeuta je zkoumat jeho zkušenost - jeho pocity, vnímání, očekávání a touhy. Změna, která proběhne na všech úrovních intrapsychického systému, se odrazí i v jeho stavu vědomí, způsobu zvládání a samotném chování. Dochází k přijetí a především k vědomé volbě směrem k celistvosti.

Společně s pacientkou jsme prošly jednotlivé části ledovce (chování, coping, emoce, percepce, očekávání, touhy), které nám dávají zprávu o našich touhách, naší sebeúctě, o tom, jak prožíváme své Já. Na všech úrovních ledovce jsme pracovaly na vynoření, pochopení a přijetí. A přitom jsme hledaly způsob, jak jinak naplňovat své touhy v přítomnosti. Podívejme se, jak probíhalo Věřino zkoumání.

CHOVÁNÍ

Podívala se manželovi do mobilu a odhalila nevěru. Pacientka sděluje: „Již delší dobu jsem měla tušení, že něco není v pořádku - manžel se tak nějak jinak usmíval, byl zasněný a přitom ke mně chladný.“ Žádala ho o vysvětlení. Manžel se k nevěře přiznal, nesnažil se nic zatloukat. Naopak jí vyčetl kde co. Údajně se vedle ní necítil jako partner. Měl pocit, že ho chce vlastnit. Nejhorší pro ni bylo, když jí řekl, že nejde o nějaký úlet (o sex), ale o vztah.