Leváci a praváci ve zvířecí říši

Většinu lidské populace tvoří praváci. Je tomu tak už dva miliony let. Dokonce i neandrtálci byli z devadesáti procent pravorucí. Příčiny evolučně tak dlouhé a výrazné preference pravé ruky stále halí tajemství. Vědci tak pátrají po původu lidské pravorukosti i u našich nejbližších zvířecích příbuzných.

Záhadná pravorukost

Evoluční teorie nenabízejí pro převahu praváků nad leváky jasná vysvětlení. Pokud by pravorukost nepřinášela ve srovnání s levorukostí významné výhody, pak by se měl výskyt praváků a leváků v lidské populaci ustálit zhruba v poměru 50 na 50. Pokud je ale přednostní používání pravé ruky výhodnější, mělo by převládnout a leváci by měli z lidské populace vymizet. Místo toho jsme svědky neúplné dominance praváků nad leváky. V populaci jich bývá od 75 do 95 %. Pravorukost je silně podmíněna dědičnými předpoklady. Svou roli hrají i geografické oblasti, příslušnost k etniku a pohlaví. Muži jsou k levorukosti náchylnější než ženy.

Dnes už není přednostní používání jedné ruky chápáno jako „buď – anebo“, tedy že lidé jsou buď praváci, anebo leváci. Preference se projevuje u různých lidí různou měrou a vytváří v populaci spojité spektrum. Vyhranění leváci a praváci představují krajní případy a mezi nimi je široká škála lidí, kteří nejsou v preferenci jedné ruky tak výrazně vyhranění. „Na půl cesty“ mezi leváky a praváky se nacházejí ambidextři, kteří mají „obě ruce pravé“ a kterým nečiní problémy používat pro nejrůznější činnosti jak levačku, tak i pravačku.

Historicky byla levá ruka vnímána jako „ta horší“, nebo dokonce „ta špatná“. Někdy to souviselo s hygienickými zásadami, které měly za úkol snížit riziko nákaz. V některých kulturách se pro manipulaci s jídlem používala výhradně pravička a levá ruka přicházela ke slovu hlavně při hygieně těla. Napříč kulturami však lidé spojovali levačku s nadpřirozenými nečistými silami. Na leváky shlížela společnost spatra, či dokonce s podezřením, a často je i diskriminovala. S averzí se ve svém okolí potýkal například i Leonardo da Vinci, který kreslil a maloval levou rukou a psal zrcadlově obráceným písmem. Dlouhou dobu byli leváci přímo či nepřímo nuceni k používání pravačky. Nepřímou roli sehrávala například absence nástrojů uzpůsobených pro potřeby leváků. Ještě v 60. letech bylo i v našich školách poměrně častou praxí násilné „přecvičování“ leváků k psaní pravou rukou. 

Šimpanzí praváci

Převahu praváků nad leváky se vědci snaží vysvětlit už dlouho. Některé starší teorie dnes vzbuzují úsměv. Podle jedné z nich byli lidé nuceni vést boj v ozbrojených střetech pravou rukou, protože levou rukou si drželi u těla štít a chránili si jím srdce. To mělo vést k dominantnímu užívání pravé ruky i při ostatních činnostech. Už v 19. století, kdy tato teorie vznikala, se však vědělo, že převaha praváků je neskonale starší než používání štítů. Vědci proto hledali jiná vysvětlení a dnes dávají některé moderní teorie pravorukost do souvislosti např. se vznikem řeči, protože u jejího zrodu zřejmě stála gestikulace rukou.

Podobně jako řeč nebo výroba nástrojů bylo i výrazné upřednostňování jedné ruky často interpretováno jako specificky lidský znak. Moderní věda ale iluzi o těchto údajných „lidských monopolech“ vyvrátila. Nebylo to jednoduché. Když etologové pozorovali u zvířat preferenci jedné končetiny, odpůrci to vykládali jako důsledek ovlivnění zvířat člověkem, za omyl pozorovatelů nebo za chybu při statistickém vyhodnocování výsledků pozorování. V poslední době je ale k dispozici stále více důkazů o tom, že i mezi zvířaty najdeme „praváky“ a „leváky“.

Z našich nejbližších živočišných příbuzných upřednostňují pravou ruku gorily, šimpanzi (i bonobové). Naopak, mezi orangutany najdeme převahu zvířat dávajících přednost levé ruce. Podobně tíhnou k levorukosti i další primáti, např. languři čínští. Člověk zůstává tvorem, u něhož je posun k preferenci pravé ruky nejvýraznější. Například mezi šimpanzi tvoří praváci jen 60 až 70 %. 

Pohled do zvířecího mozku

Zásadní posun v poznávání biologických základů preference jedné ruky přineslo vyšetření aktivity mozku šimpanzů moderními zobrazovacími metodami. S jejich pomocí se podařilo prokázat, že se pravá a levá hemisféra šimpanzího mozku v aktivitách významně liší a že tato tzv. lateralizace mozku není výsadou člověka. Například tzv. precentrální mozkový závit (gyrus praecentralis ), který tvoří nedílnou součást primární motorické korové oblasti, je u šimpanzích leváků větší a aktivnější na pravé mozkové hemisféře, a u praváků naopak na levé hemisféře.

Placená zóna

JAROSLAV PETR