Porno, vetřelec v ložnici

Závislost na pornografii je problém, kterému se v tuzemských podmínkách nevěnuje téměř žádná pozornost, ačkoli mnoha lidem lehce dostupná erotika zničila fungující vztah. Zatímco předešlé generace byly odkázány na ukojování sexuálních fantazií za pomoci několika pečlivě ukrytých lechtivých časopisů pod postelí, dnes je erotický obsah na dosah ruky. Vzestup internetu od základu změnil pornografii a její vliv na naše životy.

Uznal to i Playboy…

V roce 2015 například ikonický časopis pro pány Playboy oznámil, že upouští od zobrazování spoře oděných a nahých dívek. „Dnes jste jeden klik myší od jakéhokoli sexuálního aktu, který si dokážete představit. A navíc zadarmo. V tuhle chvíli jsou Playmates prostě passé,“ komentoval zánik amerických sexuálních ikon v rozhovoru pro New York Times šéf Playboye Scott Flanders. Kromě Playboye, který se tak stal přes noc čistě společenským magazínem pro muže, zasáhl rozmach internetového porna v českém prostředí i časopis Maxim, který si zvědaví školáci (byl jsem jedním z nich) občas prohlíželi v trafikách po celé zemi. 

S tím, jak se rozšířila dostupnost erotického obsahu, se znásobil jeho efekt na běžnou populaci a její sexuální život. Například v Japonsku nezastírají, že kromě vražedného pracovního tempa může za demografickou krizi právě pornografie. Japonci například čtou pornografickou mangu s názvem hentai přímo v metru a místo hledání partnerů na společenských akcích nebo u skleničky alkoholu v baru si svoji přirozenou sexualitu vybíjí na fiktivních sexuálních objektech v komiksech, pornu a videohrách. Mnozí Japonci navíc úplně rezignovali na jakýkoliv lidský dotek a potenciální manželky a přítelkyně vyměnili za silikonové panny. Ostatně tento trend dorazil už i k nám – v Praze byl minulý měsíc otevřen první nevěstinec, jehož osazenstvo tvoří výhradně plastové milenky. Cena? Necelých 2000 korun za hodinu.. 

Indové v akci

Že se jedná o fenomén, který negativním způsobem zasahuje celou společnost, si uvědomila centrální vláda v Indii, která v roce 2015 nařídila zablokování 857 stránek s erotickým obsahem. Zákaz byl nejprve po čtyřech dnech indickým úřadem pro telekomunikaci zrušen (telekomunikační společnosti si stěžovaly, že přicházejí o zisk, jelikož porno tvořilo zhruba 70 % veškerého provozu na síti), ale o tři roky později – v říjnu 2018 – opět obnoven poté, co nařízení posvětil indický ústavní soud. Koho by napadlo, že země, která dala světu knihu lásky neboli Kámasútru, bude jednou řešit problém, co s příliš s dostupnou erotikou.

Snaha o omezení dostupnosti internetové pornografie nevzešla z hlav indických zákonodárců. Podnět dorazil k nejvyššímu soudu v roce 2014 díky petici občanů. Petenti dodali indickým úřadům také seznam internetových stránek, o jejichž restrikci usilovali. Zákaz si však nenechal líbit například největší internetový server na světě Pornhub, jenž pro Indy bleskurychle otevřel novou internetovou adresu, která na seznamu zakázaných stránek nebyla a představovala zcela totožnou kopii původního webu. Argument provozovatelů stránek byl pragmatický. Pokud vláda zakázala velké a důvěryhodné weby jako Pornhub, uživatelé si půjdou svoje choutky ukojit na tisíce méně důvěryhodných webů s podobným obsahem.

Zmíněný argument správců Pornhubu sice dává smysl z pohledu bezpečnosti na síti, ale neřeší sociální rozměr problému dostupné pornografie. Světová zdravotnická organizace (WHO) sice závislost na pornu zatím nezařadila na svůj seznam duševních nemocí, figuruje na něm však od února 2018 například závislost na videohrách a už několik let stejná organizace považuje za nemoc závislost na sexu. Je tak zřejmě otázkou času, kdy se závislost na pornografii – o jejíž existenci odborníci nepochybují – dostane do hledáčku WHO, což způsobí, že se o problému začne debatovat mezi širší veřejností.