Když je „ten papír“ potřeba

Je to jen papír. Jenže z nějakého důvodu kvůli tomu papíru žijeme déle, žijeme spokojeněji, více vyděláváme a vytváříme lepší prostředí pro výchovu dětí. A taky je to pojistka pro situace, které v životě mohou občas nastat. Ten papír oceníme třeba v okamžiku rozvodu. Anebo v okamžiku smrti manžela či manželky. Mluvíme o manželství.


Když se věci daří, dělá ten papír divy.  Jak říká partnerský terapeut Jeroným Klimeš, člověk je tvor vztahový a potřebuje k sobě spřízněnou duši (vzpomeňte si na Robinsona…). Výsledkem je, že muži v manželství žijí v průměru déle o devět let, ženy o osm.  „Vyšší životní klid, emoční podpora a finanční solidarita, to jsou faktory, které v manželství fungují a dodávají mu magickou životní sílu.“ Pro ženu je navíc v křehkém období těhotenství a raného mateřství výrazně příjemnější, pokud se může spolehnout na pouto silnější, než jen „že spolu žijeme“. Samotná svatba je jakýmsi přechodovým rituálem, který si má kupodivu svůj početný fanklub. A to i přesto, že jinak přechodovým rituálům v naší společnosti skoro odzvonilo. Nakonec k němu ale dojde skoro každý. Sociolog Daniel Prokop vysvětluje proč: „Je to prostě kombinace důvodů - – lásky, touhy mít děti, nebýt sám, stabilizovat se v životě, ekonomického plánování, dodržování tradic apod.“ A platí to pořád, i když filozof Stanislav Komárek kdysi celkem trefně napsal, že mít v dnešních poměrech (tedy bez zázemí širší rodiny) rodinu je takový výkon, že se diví, že se do toho ještě vůbec někdo pouští…


Placená zóna

Matyáš Zrno